Jak to vnímám já: Ten chlap je nějakej divnej aneb Kdy od něj dát ruce pryč.

O víkendu jsem se na internetu dostala k článku s tímto názvem, který jsem si přečetl. Pro sychr hned několikrát! Četla jsem ho a souhlasně pokyvovala hlavou už při první větě:

"Je to něco jako červená kontrolka, která se rozsvítí vzadu v hlavě ve chvíli, kdy váš milovaný provede něco, co by opravdu neměl."

No, nedozrálí jedinci, co se chovají jako mladší bráška – to je jistě kapitola sama pro sebe, stejně jako  mamánci, či kategorie těch, co mají problémy pod duchnou. Tam se mi líbila citace, že pokud se nesedí těla, samotné duše to nedoženou. ..

Četla jsem ten článek asi 3x  a vybavovala jsem si chlapce, chlapy a muže, z blízké i širší rodiny, vzpomínala jsem na předky a přemýšlela jsem  jak by naopak měl  vypadat ten správnej chlap.

 Jasně, že se článek vyjadřoval spíše k mladším ročníkům pánů tvorstva, ale já vzala ty chlapy obecně.Od osmnácti do osmdesáti!

Když  to vezmu podle vizáže, tak jako holka milovala jsem Alaina Delona a jako dospívající Lukáše Vaculíka (no jo no už jsou z nich taky pěkní dědkové!).  Dneska se mi líbí tak možná jen George Clooney Samozřejmě, že se mi líbili a líbí vyšší urostlí pokud možno světlovlasí (teď už tedy i bělovlasí) a pokud možno světloocí týpci. To dá rozum ne?

Maličký obrýlený pupkatý strýc s přehazovačkou, by mě asi na první pohled nezaujal.

Co se projevu týče, líbila se mi uhlazenost v chování z filmů pro pamětníky, ale ač protagonisté hráli milovníky, mě nikdy nezaujali zjevem. Oldřich Nový mi vždy připadal jako dědek, o kterého bych si neopřela ani kolo.  A po pravdě, ač miluji staré filmy, jeho přehrávané milostné projevy fakt nemusím. Ale galantnost a pozornost to mě zaujalo. No, jo, ale to jsem vídala ve filmech pro pamětníky… Dneska bych uvítala galantnost v podržení dveří a odnesení nákupu.

Realita byla počátkem minulého století úplně jiná. S tou galantností to taky bylo určitě jinak a s ohledem na to, že ženy bývaly často v domácnosti s rukama na valše, dvořili se manžílci jen dámičkám.  Ale nelze porovnávat neporovnatelné.  Myslím si, že ať už si my ženské představujeme blondýna nebo bruneta, chceme, abychom v něm měly zastání a oporu. Aby byl zodpovědný a spolehlivý. A jsme to zase jen a jen my ženy, které můžeme syny vychovat. A teď přijde to jenže…

Jenže bez mužských vzorů nebo ne zrovna příkladných vzorů to nikdy nedokážeme, ani kdybychom se na nudličky rozkrájely.  Když chlapec nevidí, jak se má chovat muž k ženě nebo vyrůstá v prostředí, kde chlap si ženy neváží a bere jí jen za služku a sprostě jí nadává, co si asi odnese do života? Jak se jednou bude chovat ke své partnerce?

V nedávných dobách platilo, že vojna dělá z chlapců muže. No, možná nějaký čas měli nějaké povinnosti a trochu zodpovědnosti a hlavně jiný režim. Ale já si myslím, že muže mužem dělá výchova. Vzorná výchova rodičů, ale ať se to líbí nebo nelíbí sebevíc, hlavně příkladná výchova otce. Nechci dnešním mladým otcům sahat do svědomí, ale porevoluční generace otců moc příkladem synům nebývá. Je to tak. Porevoluční sebevědomí mladíci bez špetky odpovědnosti plodí a vychovávají děti, s kterými už opravdu nikdo nic nesvede. Abych nebyla nespravedlivá, dnešní generace třicátníků má opravdu velký chaos v prioritách, až na výjimky nejdou dětem v ničem příkladem, hodně jich nepovažuje zaměstnání za zdroj obživy, nežijí v sezdaném svazku a více než rodinné vazby podporují ty virtuální.Slovníky mezi partnery jsou pné vulgarismů a úcta ke starší generaci se všeobecně dávno nenosí...

Každopádně ale pozoruji, že  dnešní  mladí muži, byť hezky vypadají (a krásněj voněj, jak by řekla Evík ze Slunce a seno) nemají v sobě až na vyjímky ani trochu galantnosti, natož zodpovědnosti. Vždyť kolik je otců neplatičů výživného? Prostě se  dnešní život přehoupl do úplně jiných kolejí a já zjišťuji, že život těch o více jak generaci mladších je pro mě už nepochopitelný. Respektuji ho, ale žít dneska život třicátníků bych nechtěla ani omylem.

Takže z úvahy o divném chlapovi jsem se dostala k podivnému chování  třicátníků. No, aspoň vím o čem napíši příště: prý si mladí pánové hledají o mnoho let starší partnerky. Tak ještě chvilku popřemýšlím, jak se k tomu vyjádřit, ale na rovinu – tady nebliká jen varovný signál, ale rovnou maják jako blázen!