...tak asi takto mí vážení a milí čtenáři (a věřte, že si vážím každého, do můj příspěvek přečte), zasejc jsem se společensky ztrapnila...
...což o to, von to nejní zas takový problém, že? Ani chlastat nemusím a dokáži se ztrapnit. No jo, ono to jde úplně snadno, páč, když člověk není furt někde v luftu, ty moderní vymoženosti ho prostě míjejí.
Někdy čučím jak péro z gauče na poangličtěné nebo přímo anglické názvy. Chápejte: jsem ročník dvaašedesát. Pamatuji rohlík za třicet háků, pětadvacetník, papírovou tříkorunu, litr benzínu za dvě čtyřicet a smradlavé tácy ve školní jídelně... Takže na mě nechoďte s angličtinou. Já uměla jen "němnožko pa rusky" a po pravdě, ani v Moskvě jsem se nedomluvila...Čili anglickým výrazům povětšinou nerozumím, některé si tak nějak domyslím, ale přečíst je, jé to to bych se společensky ztrapnila až hrůza a omladina by se válela smíchy jak jsem blbá... Ale já si to zdůvodňuji tak, že v Čechách jsem se narodila a mluvím jak mi zobák narostl. A už vidím, jak třebas Američani přečtou: "vepřový řízek a s bramborovým salátem"... Takže se s naprostým klidem spokojím s tím, že dožiji bez znalosti angličtiny, protože jsem Čech a Čechem zůstanu a my tu máme tolik krásných výrazů, že po pravdě nechápu, proč si češtinu przníme amerikanismy? Po pravdě hodně mě štve, že pro spoustu - byť převzatých věcí nepoužíváme české ekvivalenty...děs, běs, hrůza! Přitom je náš jazyk tak zvukomalebný. Kterýpak cizinec bezchybně dá: tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech ??? Ha???
Ale to jsem se zase v úvahách rozlila jak řeka Mže po jarním tání. Chtěla jsem přecejc popsat jak jsem se já, baba stará, na stará kolena koncem týdne ztrapnila.
Jednoduše!
Byla jsem na školení v jednom docela malém lázeňském městě, v jednom strašně hezkém lázeňském domě, kde místo klíčů byly karty. Nu což, na otevírání dveří bych to ještě chápala, ale ona ta jedna kartička byla na všechno. Prý i na výtah. Jenomže já chodila to jedno patro raději po schodech.
Byla jsem z toho všeho tak vyjevená, že jsem někde z kabely vytrousila velkou minerální vodu. Nejméně pětkrát jsem prohledala kabelu i cestovní tašku a obešla i auto (dokonce jsem vlezla i pod sedačku). Věděla jsem totiž bezpečně, že ještě u benzínky jsem jí při placení za natankování v kabele měla. Tak nějak jsem tušila, že jsem jí asi měla i na té recepci, když jsem vyndavala doklady, ale moc jistá jsem si tím nebyla. A najednou minča nebyla. Nebyla jsem si vůbec jistá, jestli jsem minču v kabelce měla, když jsem se vracela dát do auta parkovací lístek...Prostě najednou byla fuč. Propadla jsem panice, že mě dohnal Alzheimer. "Ty vogy to to začíná hezky s pětapadesátkou na krku...To bude seminář jedna báseň!"
Do první přestávky na semináři jsem přemýšlela, zda jsem opravdu už tak zapomnětlivá nebo už mě doběhla stařecká demence...
Bude už jen hůř. Pomyslela jsem si!
Celá zkroušená jsem o přestávce zašla na pokoj, že jako znovu prohlédnu cestovní tašku, s tím, že si dojdu alespoň na WC. Hele a vono nám nešlo světlo. Nikde. Fakt že ne.
No, a ke vší smůle ještě máme pokoj, kde nic nefunguje - pomyslela jsem si a vrátila se jak hromádka neštěstí na seminář.
Jen tak na půl ucha jsem zaslechla vedle sedící kolegyně jak se bavily o tom, že jak opravdu vše funguje na tu kartu, musí se ta zastrčit do takové krabičky za dveřmi a pak vše funguje...
Jak mě se ulevilo!
No jasně... Ladu, to není bojkot! To se proti tobě nespikly živly. To zase tvoje velká maličkost přijela z vidlákova do velkoměsta.
---
Když jsem byla po skončení dvoudenního semináře na recepci platit parkovné, ptala se mě recepční, zda jsme nepoužili nic z baru?
"My jsme měli na pokoji i bar?" Zeptala jsem se a myslím si, že jsem do Kelišky neměla daleko...
"Jo, a paní Šťastná, včera jak tu byl ten frmol s tím ubytováváním tak jste si tady zapomněla tohle" natáhla se recepční na okno a podala mi moji ztracenou a tolik hledanou minerálku...
Kdyby mě v tu chvíli viděl režisér Troška, mohla bych mu vystřihnout roli veleudivené vesnické babky a to jsem paradoxně přijela na seminář do mnohem menšího městečka, než v jakém bydlím...
Inu - musím se ještě hoóódně učit a ještě více cestovat!...
