Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak to vnímám já: ...byla jsem fakt tak blbá?

3. 06. 2017 7:07:00
...no, zanedlouho to bude rok, co jsem se z jihu Čech zase vrátila na západ, mezi ty, co mě léta znali a nesnažili se o to udělat ze mě něco jiného...

Když jsem po skoro deseti letech opouštěla jižní cíp naší země, kde jsem si krůček po krůčku zvykala na nové prostředí, cizí lidi, jiné obchody...kde jsem poznala několik přátel nebo nových kolegů...nejvíc mě bolelo, že už nebudu den co den s dítětem, které jsem od tří let jeho věku piplala a byla s ním denně. Nedovedla jsem si představit jaké to bude opustit někoho, komu jsem věnovala všechen volný čas, s kým jsem prožívala jeho první úspěchy na školkových besídkách, ale i jeho prohry a pády. Neuměla jsem si ani ve snu představit, že s tím bývalým malým uzlíčkem s velkými kukadly jednou nedojdu třeba až do promoční auly...

Obětovala jsem celých deset let chlapci, kterého jsem vychovávala a myslím si, že v tu dobu jsem se neměla za co stydět. Chlapec byl ve školce i ve škole vždy hodnocen velmi kladně a já se dmula pýchou...

Hrdá nejsem akorát na to, že jsem s grácií neustála nátlak jeho otce na náš rozchod. Chtěl se rozejít, ale já nechtěla ublížit chlapci, který byl ny mě navázán. Já se snažila zachovat "rodinu", ale bylo mi jasné, že z výchovného hlediska nebylo dobré, aby viděl otcovo pohrdání mnou, aby slyšel to rýpání a znevažování všeho, co jsem udělala, zesměšňování všeho, co jsem řekla. Věděla jsem, že tohle pro život není dobré. Co si asi do budoucna odnese? Že máma je něco, komu se může nadávat? Že máma je ta služka? Že máma má držet hubu? Že se s mámou nevedou žádné řeči? Že si táta dělá co chce a chodí si kam chce a když se máma zeptá kam jde, že jí seřve na tři doby, co jí je co do toho? Nechtěla jsem chlapce opustit, protože jako máma jsem cítila, že i ve třinácti potřebuje tu vřelou náruč a pak, já to dítě na sebe navázala a to nejde jen tak odejít... Jenomže on už ten chlapeček dávno nebyl ten mazlivý a tulivý klouček...už dávno přejal chování tatínka!

Dnes, s odstupem času vím, že jsem měla odejít mnohem dříve než došlo na hádky a scény - později zcela účelně a denně vyprovokované partnerem, protože já už na hádky neměla ani sílu. Po ročním odstupu od odchodu jsem dospěla k názoru, že jsem bez ohledu na dítě, které vlastně nebylo mé, jsem měla tu rodinu opustit mnohem dřív.

Ono totiž není dobré, když se vás někdo snaží předělávat a najednou vám vnucovat, co máte dělat a jak to máte dělat a proč to máte dělat! Když vás někdo napomíná za každou pitomost, vyčítá vám co uděláte i to co neuděláte a drží vás tak permanentně v napětí a strachu...citově vás vydírá a zastrašuje...Prostě to dřív nešlo...

...ačkoliv...

Našla jsem zrovna včera pár starých poznámek, jak jsem se před léty cítila a za co jsem byla tehdejším partnerem peskovaná. Jak jsem byla v tom vztahu nešťastná. Ale drželo mě to dítě. Nejenom, že se mě drželo, ale moje srdce mu zcela patřilo. Snažila jsem se ho chránit. Ano, v tu dobu mnou cloumaly hormony a rozněžnil neukojený mateřský cit a já doufala, že jednou se to hnusné chování partnera ke mě změní...

...kardinální chyba, vážené dámy!

Dneska už vím co chci, ale hlavně vím, co nechci: nejsem autíčko na dálkové ovládání ani nefunguji na ovladač. Mám své představy o životě a už nikdy se nehodlám pro nikoho měnit. Jsem jaká jsem. A moc mě mrzí, že jsem na chvilku uvěřila, že mě ten dotyčný měl rád. Neměl! Jen mě využíval! Mrzí mě, že jsem hned zpočátku neprohlédla to, jak mě využil, jen aby měl klid od starostí o domácnost. Ne, že jsem si připadala jako chůva a služka. Já jsem jí celých těch deset let byla. Všichni mi to říkali od samého začátku, že si mě dotyčný neváží, že mě jen využívá. Neslyšela jsem na to! Když mi to ten dotyčný potvrdil, měla jsem sto chutí vzít ho něčím po hlavě nebo mu vystavit účet za práce v domácnosti...

...byla jsem blbá, že jsem mu účet nevystavila.

Takže milé ženy, dívky a paní dejte na to, co vám naznačuje okolí. Nevěřte tomu, že se něco změní k lepšímu. Jakmile budete mít byť jen pocit, že věci se nevyvíjí dle vás, že něco není v pořádku buďte ostražité...Tyhle pocity neklamou...a vy si ve finále ušetříte spoustu zklamání.

Tomuto se prý říká zkušenost!

Autor: Ladislava Šťastná | sobota 3.6.2017 7:07 | karma článku: 21.65 | přečteno: 766x

Další články blogera

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Záchranné složky (na obrazovkách) v akci

Taky jste jistě postřehli, že většina seriálů se točí ohledně dramat v lidském životě, že? A kdo s nimi přichází ponejvíce do styku? Policie nebo zdravotníci. A samo sebou i hasiči. Čili takzvané záchranné složky...

17.8.2017 v 20:20 | Karma článku: 11.85 | Přečteno: 419 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Žili byli kdysi Čechové...

...možná to začíná jako pohádka, ale spíš někde z dáli zaznívá umíráček. Vidím, slyším a utvářím si názor, že možná bude pravdy trochu na každém šprochu...

6.8.2017 v 20:20 | Karma článku: 43.93 | Přečteno: 4533 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Už vím jaké to je strašit děti čertem...

Kdo z nás někdy nezaslechl, když by malý onu osudnou větu: "Počkej, když budeš zlobit, přijde si pro tebe čert..." A ono to zabralo, co? No bodejť, každý si z dětství neseme vzpomínku na nějakého fákt hnusného zlého čerta.

6.8.2017 v 7:07 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 335 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Vokurková sezóna...

...zavřu oči a vidím ty zelené, hrubosrsté plody. Byt čpí od octa jako v octárně a kam se kouknu zavařovačky...zavařovačky...zavařovačky...inu je tu vokurková sezóna...

4.8.2017 v 7:07 | Karma článku: 10.25 | Přečteno: 209 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Pravda utopená ve víně

Hledání pravdy je složité, někteří lidé byli pro pravdu i upalováni. A přitom pravda je pojem velmi relativní až subjektivní, protože záleží na úhlu pohledu a osobní zkušenosti. Existuje vůbec něco jako pravda absolutní?

21.8.2017 v 10:49 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 255 | Diskuse

Libuse Palkova

Existují v Evropě hranice?

Vstupem do Schengenu hranice sice zmizely, ale přesto člověk pozná, když přejede z jednoho státu do jiného-a nejen proto, že se změní nápisy. Jednou jsem vezla skupinu Amíků z Německa do Prahy a jejich vedoucí mě pěkně naštvala

20.8.2017 v 22:27 | Karma článku: 21.74 | Přečteno: 935 | Diskuse

Jan Tomášek

Žebrák - hrad a podhradí

Nedávno jsem psal o pražských hradech Václava IV a dnes si dovolím pozvat na malé zastavení na patrně nejoblíbenějším mimopražském hradě tohoto krále - totiž Žebráku. Pozornost bude ovšem zaměřena spíše na jeho podhradí.

20.8.2017 v 21:51 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 248 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Proč do tý politiky lez?

„No protože je nenažranej,“ vystřelí od boku každý, kdo vidí do Babiše jak do hubený kozy. A když přidáte otázku, proč podpora ANO setrvale atakuje hranici 30 %, no tak to je taky jednoduchý, protože lidi jsou blbí.

20.8.2017 v 17:34 | Karma článku: 26.96 | Přečteno: 842 | Diskuse

Jan Pražák

Též u nás mohou být migranti nebezpeční

Hluboce by se mýlil ten, kdo by se snažil tvrdit, že jsme v našem státě v bezpečí před lidmi, kteří k nám migrují z cizích zemí.

20.8.2017 v 16:45 | Karma článku: 23.18 | Přečteno: 907 | Diskuse
Počet článků 359 Celková karma 24.11 Průměrná čtenost 845
Kdo jsem? Obyčejná ženská, co přes padesát let hlavně vnímá svět kolem sebe a občas má pocit vyjádřit se k situaci ze svého pohledu.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.