Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak to vnímám já: ...ale matka Tereza už tady byla...

2. 07. 2017 20:20:00
Je to docela neštěstí být v dnešní dravé době empatickým člověkem. A je docela bolestné pak zjistit, že se najdou tací, co této vlastnosti jen zneužijí...

...jojo, znáte to - takovou tu radu do života, před nikým se neponižuj a nad nikoho se nepovyšuj! Kdy já bych se se svým zjevem mohla nad někoho povyšovat? Prý jsem: "nezajímavá tuctová šedá myš" dozvěděla jsem se, když skončil před rokem vztah. Hmmm, tak jsem! Z toho si tak budu něco dělat? Tohle pro mě není důvod ke smutnění. Byť šedá myš, nemohla jsem být nepřehlédnutelná, neb jsem trochu narostla. Takže jsem se, ač to nebyl můj záměr, mohla nad někoho povyšovat. Já svou výšku ale chápala jako strategické řešení: viděla jsem dál a pak nemohla jsem se nikomu ztratit v davu...

Je pravdou, ale, že jsem nikdy neuměla "prodat", co znám, co umím, co dokáži a tím pádem jsem byla snadno využitelná... Když dneska vidím opovážlivost a troufalost některých lidí mám na sebe docela vztek!

Ono být slušný a empatický už není ten správný artikl vhodný pro život. Byla jsem slušná, zastávala jsem nějaké morální zásady a dovolila jsem si v poslední dekádě života jediné: mít bez podmínek ráda jednoho chlapa a přijmout jeho dítě zcela za své... Měl zpočátku pocit, že tím, že myslím i na své příbuzné ho asi nemám ráda dost. Jejda, byl vedle jak ta jedle, když mi vyčítal, že nemohu spasit svět a že Matka Tereza už tady byla...

Nakonec jsem musela spasit sama sebe. Dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, že vše, co za poslední dva roky můj bývalý partner dělal, vedlo k tomu, aby mě zošklivil a zesměšnil a ponížil v očích jeho syna, když se mě chtěl zbavit. Normálně by řekl: "hele, potřebuji něco s tebou probrat - náš vztah už nemá smysl..." Jasně, že bych bulela, jasně, že bych dělala scény. Ono to není jen tak opustit dítě, kterému skoro deset let děláte mámu. Ale obešlo by se to bez tyátru okolo, z kterého já ve finále měla vyjít jak nějaká bláznivka. Co si asi tak o mě to dítě nyní myslí? Co mu uchovávají v hlavě? Jaké vzpomínky na mě živí?

Má láska k dítěti nechtěla ani vidět natož slyšet o tom, že je čas to dítě opustit a zachovat mu tak hezké vzpomínky. To jsou ty vzorce chování: neopustíš, co jsi k sobě připoutal!

No, všechno zlé je k něčemu dobré. Rok se s rokem sešel a já aspoň vím, co už nikdy v životě nechci! Já už aspoň vím, že jakmile budu mít pocit, že něco není dle mých představ, tak je to pravda a ne pocit.

Poučila jsem se v tom, že kdo si neváží mé laskavosti, mé empatie a mé oddanosti, ten si mě nezaslouží! A proč bych já měla být ta, co dává a nic nedostává?

Radím dobře a poradím ráda - pryč ze vztahu, kde slýcháte: "Obejmu tě, až já to tak budu cítit..." nebo "Pohladím tě až k tomu budu mít důvod..." případně "Nechválím, když je vše v pořádku nemusím chválit..." a za každou prkotinu si řekne o pochvalu! A kárat umí za každou blbost! A ty naivní výmluvy?

Takže tohle není o vztahu a o soužití. I u mě to bylo o využívání! O manipulaci! Radím - pryč, pryč - dokud je čas!

Dneska už znám svojí hodnotu a ne každý je hoden toho, aby mohl být stále v mé blízkosti. To je dopřáno jen hodně specifickému okruhu lidí a ten okruh se nazývá rodina.

Moje rodina!

Rodina, ve které jsem skoro deset let jen sloužila jejich rozmarům, mě stejně nikdy nepřijala... A nepřijala by mě, ani kdybych se stavěla na hlavu a odpichovala ušima, protože já tehdy nerozluštila to, že jsem nebyla partnerkou, ale jen najatou chůvou a hospodyní. To, co jsem podvědomně cítila a vnímala bylo pravdou. Holou pravdou, kterou mi při rozchodu ten pán sdělil...

... Proto v tom vztahu bylo stále nějaké ale...

...logicky: jsem alergická, jak slyším "ale"!

"Ale" je záminka 1) pro lež, 2) pro odpor či nesouhlas...

Ve svém věku už nemám důvod se ponižovat, natož se povyšovat. A co se týče empatií - tak odcamcaď pocamcaď...protože jestli si někdo zaslouží pozornost, lásku a úctu jsem to na prvním místě já, pak členové mé rodiny ...a pak? Ano - matka Tereza už tu opravdu byla!

..

Autor: Ladislava Šťastná | neděle 2.7.2017 20:20 | karma článku: 15.11 | přečteno: 374x

Další články blogera

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Záchranné složky (na obrazovkách) v akci

Taky jste jistě postřehli, že většina seriálů se točí ohledně dramat v lidském životě, že? A kdo s nimi přichází ponejvíce do styku? Policie nebo zdravotníci. A samo sebou i hasiči. Čili takzvané záchranné složky...

17.8.2017 v 20:20 | Karma článku: 11.85 | Přečteno: 419 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Žili byli kdysi Čechové...

...možná to začíná jako pohádka, ale spíš někde z dáli zaznívá umíráček. Vidím, slyším a utvářím si názor, že možná bude pravdy trochu na každém šprochu...

6.8.2017 v 20:20 | Karma článku: 43.93 | Přečteno: 4533 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Už vím jaké to je strašit děti čertem...

Kdo z nás někdy nezaslechl, když by malý onu osudnou větu: "Počkej, když budeš zlobit, přijde si pro tebe čert..." A ono to zabralo, co? No bodejť, každý si z dětství neseme vzpomínku na nějakého fákt hnusného zlého čerta.

6.8.2017 v 7:07 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 335 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Vokurková sezóna...

...zavřu oči a vidím ty zelené, hrubosrsté plody. Byt čpí od octa jako v octárně a kam se kouknu zavařovačky...zavařovačky...zavařovačky...inu je tu vokurková sezóna...

4.8.2017 v 7:07 | Karma článku: 10.25 | Přečteno: 209 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Pravda utopená ve víně

Hledání pravdy je složité, někteří lidé byli pro pravdu i upalováni. A přitom pravda je pojem velmi relativní až subjektivní, protože záleží na úhlu pohledu a osobní zkušenosti. Existuje vůbec něco jako pravda absolutní?

21.8.2017 v 10:49 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 255 | Diskuse

Libuse Palkova

Existují v Evropě hranice?

Vstupem do Schengenu hranice sice zmizely, ale přesto člověk pozná, když přejede z jednoho státu do jiného-a nejen proto, že se změní nápisy. Jednou jsem vezla skupinu Amíků z Německa do Prahy a jejich vedoucí mě pěkně naštvala

20.8.2017 v 22:27 | Karma článku: 21.74 | Přečteno: 935 | Diskuse

Jan Tomášek

Žebrák - hrad a podhradí

Nedávno jsem psal o pražských hradech Václava IV a dnes si dovolím pozvat na malé zastavení na patrně nejoblíbenějším mimopražském hradě tohoto krále - totiž Žebráku. Pozornost bude ovšem zaměřena spíše na jeho podhradí.

20.8.2017 v 21:51 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 248 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Proč do tý politiky lez?

„No protože je nenažranej,“ vystřelí od boku každý, kdo vidí do Babiše jak do hubený kozy. A když přidáte otázku, proč podpora ANO setrvale atakuje hranici 30 %, no tak to je taky jednoduchý, protože lidi jsou blbí.

20.8.2017 v 17:34 | Karma článku: 26.96 | Přečteno: 842 | Diskuse

Jan Pražák

Též u nás mohou být migranti nebezpeční

Hluboce by se mýlil ten, kdo by se snažil tvrdit, že jsme v našem státě v bezpečí před lidmi, kteří k nám migrují z cizích zemí.

20.8.2017 v 16:45 | Karma článku: 23.18 | Přečteno: 907 | Diskuse
Počet článků 359 Celková karma 24.11 Průměrná čtenost 845
Kdo jsem? Obyčejná ženská, co přes padesát let hlavně vnímá svět kolem sebe a občas má pocit vyjádřit se k situaci ze svého pohledu.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.