Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

26. 07. 2017 20:20:00
Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

Vzpomínáte na tu dobu revolty? Na dobu puberty: dobu odporu, kdy dospěláci byli ti strašně, ale strašně trapní, hloupí a vůbec ničemu nerozuměli a už vůbec nechápali vás? Vzpomenete si někdy na dobu, kdy jste měli sto chutí od těch strašných rodičů a jejich nesmyslných zákazů utéci a nikdy se nevrátit? Na dobu, kdy jste si říkali: „To asi nemůžou být moji rodiče, když mi vůbec nerozumí...“

Jejda, nesčetněkrát jsem si ověřila, že s příchodem šíleného období – zvaného puberta, je to všude stejné. Pubescent prudí, hraje na nervy dospělákům, jak Paganini na housle a dospěláci propadají depkám div, že nevylítnou z kůže. Občas tu a tam tátovi či mámě vylítne ruka, aby umlčela nevymáchaná ústa potomkům, protože zákazy a příkazy se v tom období míjí účinkem. Puberta je velkou zkouškou pro všechny. Ona jednou odezní, jde jen o to, moc si nepocuchat nervy a neudělat nějakou pitomost ani na jedné straně. Při slovních přestřelkách lítají slova, která mohou ranit víc než ty výchovné facky.

Je to období hledání sama sebe. A taky velká životní zkouška pro všechny.

V pubertě, víc než jindy se zabýváme nejenom svým tělem (chceme se líbit a ejhle oni nás hyzdí ty strašné pupínky!), ale i tím, kdo jsme, kam patříme a hlavně se všichni těšíme na to, až nám bude těch magických osmnáct a vypadneme od té strašné rodiny a budeme si KONEČNĚ dělat co chceme a nikdo nám nebude poroučet ani nic zakazovat...A rozhodně NIKDY - NIKDY NEDUDEME JAKO RODIČE A NIKDY, ALE OPRAVDU NIKDY NEBUDEME SVÝM DĚTEM NIC ZAKAZOVAT!

Co ale v pubertě víc než kdy jindy vyplouvá na povrch je přirovnávání a srovnávání a poukazování na nešvary toho či onoho příbuzného z rodu: „...ty jsi stejná nebo stejný jako ...“

Hodně tenký led je období puberty pro osvojené děti, kdy oproti letům minulým, kdy osvojování bylo tabu a mluvit se o tom nemluvilo ani v rodině, najednou není s kým se identifikovat a jednou vyřčená zlá slova mohou způsobit velký problém.

Bolestivý a nenapravitelný problém.

Dnešní doba s identitou dítěte počítá a dítě má od malička znát svůj původ i přesto je puberta velkou zkouškou pro osvojené dítě i jeho rodiče a to už vůbec nemluvím o dětech v pěstounské péči, tam je to hodně vachrlaté ustát bez kolizí pubertu. Moudří a trpěliví pěstouni to vesměs zvládnou. Kolikrát úplně stejně jako rodiče ostatních puberťáků.

Ono je docela hodně problematické ustát ty přiblblé kecy nedávno dětí, vidět ty jejich oči obrácené v sloup při každé poznámce, výtce, ale i dobře míněné radě či doporučení, nerozmlátit našim nedávno roztomilým dítkům ty jejich mobily, tablety, počítače nebo rovnou ciferníky za to, že na všechno mají spoustu poznámek, donutit ta unylá stvoření, co najednou buď ztratila zájem o hygienu nebo naopak zvýšila hygienické požadavky, aby něco udělala. Problém je: vyvenčit psa, odnést odpadky, odnést nádobí z pokoje, uklidit si, neházet prádlo po zemi...však to všichni znáte...

....chce to klííd!

Hodně klidu!

Hodně rozvahy.

Hodně trpělivosti a čeho nejvíc – zájmu. Opravdického zájmu. V pubertě neplatí, že dítě už je velké a já jako rodič nemám čas! Naopak – tady si musím udělat času hodně, právě na to velké dítě, aby bezpečně proplulo obdobím puberty do dospělosti.

Já vím je to docela těžké, být nablízku, když najednou nesmíte to donedávna milé a přítulné dítko ani pohladit, protože se nad tím strašně pohoršuje, že už není mimino. Najednou je tu odtažitý tvor, který jakoby ani nebyl váš a leckterá máma i slzu uroní, co se stalo s tím milým a kouzelným děťátkem. Taková máma, ale i táta pak zpravidla žijí v obavách, aby tohle stvoření neudělalo žádnou pitomost... Je těžké být puberťákovi nablízku, když o přítomnost dospělých nestojí, protože se sám už za dospělého považuje...

Jojo puberta je období, kdy všechny smysly jsou vyšponované a emoce tak natlakované, že stačí málo k tomu, aby došlo k výbuchu hněvu a zlosti...

...stačí strašně málo k tomu, aby se cosi nenávratně zvrtlo...

Autor: Ladislava Šťastná | středa 26.7.2017 20:20 | karma článku: 14.31 | přečteno: 520x

Další články blogera

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Záchranné složky (na obrazovkách) v akci

Taky jste jistě postřehli, že většina seriálů se točí ohledně dramat v lidském životě, že? A kdo s nimi přichází ponejvíce do styku? Policie nebo zdravotníci. A samo sebou i hasiči. Čili takzvané záchranné složky...

17.8.2017 v 20:20 | Karma článku: 11.85 | Přečteno: 419 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Žili byli kdysi Čechové...

...možná to začíná jako pohádka, ale spíš někde z dáli zaznívá umíráček. Vidím, slyším a utvářím si názor, že možná bude pravdy trochu na každém šprochu...

6.8.2017 v 20:20 | Karma článku: 43.93 | Přečteno: 4533 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Už vím jaké to je strašit děti čertem...

Kdo z nás někdy nezaslechl, když by malý onu osudnou větu: "Počkej, když budeš zlobit, přijde si pro tebe čert..." A ono to zabralo, co? No bodejť, každý si z dětství neseme vzpomínku na nějakého fákt hnusného zlého čerta.

6.8.2017 v 7:07 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 335 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Vokurková sezóna...

...zavřu oči a vidím ty zelené, hrubosrsté plody. Byt čpí od octa jako v octárně a kam se kouknu zavařovačky...zavařovačky...zavařovačky...inu je tu vokurková sezóna...

4.8.2017 v 7:07 | Karma článku: 10.25 | Přečteno: 209 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Pravda utopená ve víně

Hledání pravdy je složité, někteří lidé byli pro pravdu i upalováni. A přitom pravda je pojem velmi relativní až subjektivní, protože záleží na úhlu pohledu a osobní zkušenosti. Existuje vůbec něco jako pravda absolutní?

21.8.2017 v 10:49 | Karma článku: 8.73 | Přečteno: 255 | Diskuse

Libuse Palkova

Existují v Evropě hranice?

Vstupem do Schengenu hranice sice zmizely, ale přesto člověk pozná, když přejede z jednoho státu do jiného-a nejen proto, že se změní nápisy. Jednou jsem vezla skupinu Amíků z Německa do Prahy a jejich vedoucí mě pěkně naštvala

20.8.2017 v 22:27 | Karma článku: 21.74 | Přečteno: 935 | Diskuse

Jan Tomášek

Žebrák - hrad a podhradí

Nedávno jsem psal o pražských hradech Václava IV a dnes si dovolím pozvat na malé zastavení na patrně nejoblíbenějším mimopražském hradě tohoto krále - totiž Žebráku. Pozornost bude ovšem zaměřena spíše na jeho podhradí.

20.8.2017 v 21:51 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 248 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Proč do tý politiky lez?

„No protože je nenažranej,“ vystřelí od boku každý, kdo vidí do Babiše jak do hubený kozy. A když přidáte otázku, proč podpora ANO setrvale atakuje hranici 30 %, no tak to je taky jednoduchý, protože lidi jsou blbí.

20.8.2017 v 17:34 | Karma článku: 26.96 | Přečteno: 842 | Diskuse

Jan Pražák

Též u nás mohou být migranti nebezpeční

Hluboce by se mýlil ten, kdo by se snažil tvrdit, že jsme v našem státě v bezpečí před lidmi, kteří k nám migrují z cizích zemí.

20.8.2017 v 16:45 | Karma článku: 23.18 | Přečteno: 907 | Diskuse
Počet článků 359 Celková karma 24.11 Průměrná čtenost 845
Kdo jsem? Obyčejná ženská, co přes padesát let hlavně vnímá svět kolem sebe a občas má pocit vyjádřit se k situaci ze svého pohledu.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.