Jak to vnímám já: Nedivím se tomu, že se páry rozcházejí – je to přece normální, ne?

Celý národ zaskočila zpráva, že Lucka a Tomáš jsou od sebe. Aby jste rozuměli  jsou od sebe Lucie Vondráčková a Tomáš Plekanec? Furt nic? Tak asi nejste znalec zpěvaček ani hokejistů…

No, ano, někdo podotkne a koho to asi tak zajímá? Víte kolik mladých párů v naší obci nebo v našem městě šlo od sebe?

A?

Nevím, ale asi jsem staromódní - přijde mi, že dneska sebemenší problém mladí odmítají řešit a raději jdou od sebe s hláškou, že děti si nějak zvyknou…

Nějak?

Nechci teď popisovat porozvodové tahání se o děti, kdy nevím,  zda je pro  dítě nebo děti lepší, když se rodiče o ně tahají a nejraději chtěli půlit i potomky nebo, když otec (nebo matka) o dítě nejeví vůbec žádný zájem. Dětem nepřidají ani tahanice o styky s druhým rodičem či vymáhání výživného. Dítě chce mít tátu i mámu! A basta! Bez ohledu na to, co říká mamka nebo babička o taťkovi, případně mamce. Když oba rodiče okolo sebe nemá, tak strádá. A tenhle pocit „neúplnosti“ jednou vyplave na povrch.

Ano jsou ženy, co vychovávají syny bez mužských vzorů a jsou na sebe pyšné, že to zvládají, ale stále je tam to ale…takové to "ale", takový ten nedostatek něčeho, co pak človíček stále někde hledá. Třeba u party, která zrovna nemusí být vzorová. Nebo v nějaké zálibě, aby dokázal, že je něco jiného něco víc, aby se zavděčil, aby neměl ten cejch, že neměl tátu nebo mámu…  či prostě jen tak uteče do sebe (u mamky se zavděčuje mamce u taťky taťkovi a pak se to zvrtne se to v psychické problémy)…Mám vypozorováno, že nejtěžší období pro to uvědomit si: kdo jsem a kam patřím a co chci, je kolem 12 roku dítěte – +. Nedejme se zmást, že  takto velké  dítě už vše chápe a všemu rozumí.

Nerozumí vůbec ničemu!

A kdo za to může?

Jednoznačně rodiče!

Když už zplodili potomka, mělo to být s vědomím toho, že mu jako rodiče mají být až do zletilosti vzorem a oporou. Provedou ho životem a budou mu vzorem! Ale to ne. To už se dávno nenosí. Stačí sebemenší problém a frnk od problému. Divná doba: nejenom, že se vytrácí úcta ke stáří a hodnotám, ale ona se už se vůbec nenosí odpovědnost: za lidi, za věci, za životy…

Dnešní styl života je opravdu tržní  - nese se  v duchu toho urvat si co nejvíce výhod pro sebe. Urvat si co se dá!  Vytěžit a vytřískat ze života co se dá bez ohledu na ty druhé! Kdo to umí je takzvaně „vychechtanej“, kdo to neumí je nespokojený  zapšklý a brblající…

Ale to jsem to zase vzala tak trochu obklikou přes Aljašku, když jsem chtěla popsat, že mi nedá přečíst si i pod každým článkem i diskuzi. Někdy je to k pobavení, někdy k naštvání, ale velmi často k přemýšlení. Dneska jsem přemýšlela nad úvahou, že žena kolem 40ti let je vlastně stará a chlap je v těch nejlepších letech na to sbalit o generaci mladší partnerku. A až mu za dvacet let zestárne, klidně může mít další opět mladší partnerku… A když mu zestárne tak si najde zase mladší… a bude plodit děti a opouštět je… Normální, ne?

Říkám divný svět!

Muž má své mízy (ona už není druhá míza, často přijde i třetí)  a ženské po čtyřicítce by dle diskuzí měly opouštět  nadobro tento svět, protože jsou už podle chlapů staré…

Taktéž se dnes stává, že když si chlap odbyde všechny své mízy a když se dostaví s věkem zdravotní neduhy, hledá pečovatelku. A světe div se (nebo ne) nezřídka kdy vzpomíná právě na první ženu, která s láskou pečovala o jejich děti  taky o něj...A rád by se vrátil....

Tohle by už asi nemělo být normální?