Jak to vnímám já: Je vítěz ten kdo doběhne nejrychleji? Fakt?

18. 10. 2018 20:20:00
Ještě nedávno jsem si připadala jako dostihová kobyla, co běhala, aby vše stihla: naprat, uvařit, vyžehlit, nakoupit. Do práce - z práce, ani jsem nevěděla, že slunce v únoru taky dokáže už hřát...

Nyní jsem ve věku, kdy mohu být považována za stárnoucí paní, které lze odpustit drobné prohřešky. Takže, jako takové lze tolerovat, když někam dofuním déle...

Ono tomu tak nebylo.

Byla jsem takový ten věčně někam lítající člověk, co měl hlavu jinde a zadek taky ještě úplně jinde (hlavou už jsem byla doma a zadkem ještě v práci a naopak!). Funěla jsem, lítala v našem kopcovitém městečku, a desetiletí i po jižních Čechách tak, až mi čůrky potu stékaly z vlasů po zádech... Stále jsem měla pocit, že něco nestihnu, že na něco důležitého zapomenu...

Vlastně mě zabrzdil až pád!

Spadla jsem, jak se říká na držku!

A to doslova!

V rámci své pracovní náplně jsem takhle krátce před říjnovým svátkem šla velmi rychlou chůzí přes park. No, šla? Tomu tempu se chůze říci nedá. Špičkou boty jsem zakopla o vystouplou dlaždici v parku...

A?

...znáte takový ten pocit, když si uvědomíte, že asi spadnete a snažíte se to vybrat? Tak já pádlovala rukama v domnění, že to možná taky vyberu... Brzy jsem si uvědomila, že ne, že sebou opravdu fláknu. V duchu jsem si říkala: "snaž se udržet hlavu, ať si nerozbiješ ksicht a brejle..." Ale zemská gravitace, má značná výška a značná váha způsobily, že jsem se rozpleskla jak dlouhá, tak široká a opravdu jsem spadla i na ten ksicht. Když jsem po přistání v ústech ucítila pachuť krve, jazykem jsem přepočítala zuby, které pád sice ustály, ale několik měsíců mě přední zuby fakt dost bolely. Když jsem se zvedala, plivala jsem krev s pískem a prachem, neboť jsem si rozsekla nebo možná pádem prokousla spodní ret. S obtížemi jsem se postavila a monitorovala pochroumání mé tělesné schránky. Čert vem absenci silonek v místech kolen a sedřenou bundu. Krom již zmíněného spodního rtu, jsem zjistila, že mám odřená obě zápěstí a dlaně, pochroumané malíčky na rukou, z kolenou hrčela krev (doma jsem pak zjistila, že mám modřiny na obou ňadrech v místech, kde jsem v náprsních kapsách u bundy měla svůj i služební mobil). Ve stavu jak po automobilové nehodě nebo hospodské či domácí rvačce, jsem se dostavila na Obvodní oddělení policie. Pracovně. Službu konající příslušník mě zpočátku spíše považoval za týranou manželku, než za osobu, která se dostavila pracovně na jednání... Takže začátek jednání jsem absolvovala na umývárně WC, kdy policisté sháněli lékárničku a obvazy... S rozseknutým levým kolenem jsem ještě večer skončila na pohotovosti - rentgen rukou jsem odmítla neb jsem se správně domnívala, že půjde jen o naraženiny.... Tu noc jsem vypadala jak mumie: se zafáčovanými koleny, zafáčovanými předloktími a ozdobena exkluzivním velkým spodním rtem, za který by se nemusel stydět ani Louis Armstrong... A možná právě v tu bezesnou noc, kdy mě bolela snad každá kost v těle, jsem si uvědomila, že není kam pospíchat.

Proč taky?

Nyní cestou do práce pozoruji lidi, auta, probouzející se den, probouzející se přírodu, probouzející se město (Na jaře se těším na každou vylezlou kytičku v předzahrádkách, na každé zaštěbetání ptáčků)....cestou z práce jdu dost pomalu - jednak abych se vydýchala a pak abych přepla na to, že jdu někam, kde už je ten klid a bezpečí, kde je ten pelíšek, a ta teplá sprcha a šálek voňavé kávy nebo čaje. Jdu pomalu tam, kde můžu odložit pracovní starosti, vyzout lodičky s podpatky, sundat ty otravné silonky i podprsenku a jen tak v klidu třeba čučet do blba...nebo listovat v časopise...nebo na internetu číst co je nového ve světě...nebo si pustit film...

A že není vyžehlené prádlo?

Jsou i jiné kousky v šatníku, co je třeba vyvětrat, aby se nescvrkly třeba vlhkem.

Jako že není utřený prach a vyluxováno a já si čtu? No a?

Kdo k vám domů chodí na kontroly? Kdyby náhodou přišla kontrola z hygieny a v bílejch rukavičkách snímala prach ze skříní...je to jejich problém!

Nenarodila jsem se jako dostihová kobyla! Život přeci není o tom doběhnout úplně schvácený co nejdříve nebo co nejrychleji do konečné etapy.

Život není o tom mít co nejdřív někde náhrobní kámen!

Autor: Ladislava Šťastná | čtvrtek 18.10.2018 20:20 | karma článku: 26.26 | přečteno: 654x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 13.94 | Přečteno: 250 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 18.23 | Přečteno: 427 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.10 | Přečteno: 108 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.12 | Přečteno: 590 | Diskuse
Počet článků 394 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 885

Kdo jsem? Obyčejná ženská, co téměř šedesát let hlavně vnímá svět kolem sebe a občas má pocit vyjádřit se k situaci ze svého pohledu.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...