Jak to vnímám já: … ach, je potřeba řešit důchodce, ale jak? …

Svěřím se s tím, že jsem zůstala v úžasu ze článku o navrhované penzijní reformě, kdy by bezdětní měli mít nižší důchody…

Můj němý úžas vystřídal velmi hlasitý a velmi jadrný projev.  Nechci řešit rovnost nebo spravedlnost, protože to jsou rozdílné pojmy, ale přijde mi nepochopitelné, že ten, kdo celý život pracuje, nemá si co odepsat z daní  a odvádí několik desítek let sociální pojištění nakonec dostane nižší důchod než ten, kdo bude rodit jedno dítě za druhým a pracovní poměr mu nikdy nevznikne? Já vím, že tohle jsou dva extrémy, ale v uvedených případech vyplácení důchodů  nejde ani o rovnost už vůbec ne o spravedlnost – jeden by řekl Kocourkov hadr.

Je mi jasné, že populace stárne, ale zvýšit porodnost avízovaným nižším důchodem pro bezdětné – to nebylo myšleno vážně?

Nebo ano?

Pokud je to zamýšleno s ohledem na sobeckost jedinců nepořizovat si děti kvůli kariéře – věřte, že tihle jedinci mají takové příjmy a možnosti si našetřit si na důchod, že avízovaná reforma je nechává chladnými. Dotkne se ale těch, co děti mít chtěli, ale prostě to nešlo. Chápete to? Budou potrestáni hned dvakrát!

Ač jsem tady dítě neporodila, jen jsem dítě deset let vychovávala, spadla bych i já do kategorie těch s nejnižšími důchody. Pracuji více jak 38 let a poctivě odvádím daně a za těch skoro 40 let jsem dohromady odmarodila celkem tak 4-5 měsíců, kdy nejvíce času jsem strávila hospitalizací po operaci. Byly roky, kdy jsem třeba 5 let za sebou nemarodila ani den.

Přesto anebo právě proto se děsím, až za 8 let přijde doba mého odchodu do důchodu, protože jsem si nechala zaslat výpis z ČSSZ o pojistných dobách a částkách a zadala jsem údaje o ročních příjmech i neodpracovaných dnech z důvodu nemoci do kalkulačky na stránkách MPSV  ČR a nestačila jsem se divit, jaký důchod bych měla v současné době. Brada mi spadla, když jsem zjistila jaký při zadání současných příjmů bych měla mít důchod za 8 let. Rozdíl mě opravdu nepotěšil a představa, že by na to, co mi ukázaly tabulky měl ještě někdo sáhnout a ponížit to – no, to už by byl opravdu výsměch.  Výsměch za 46 let práce! Jen pro představu podotýkám, že ač jsem původně měla dělnickou profesi, dálkově jsem odmaturovala i odpromovala. Dnes s ohledem na předepsané vzdělání pracuji v oboru, co mě sice baví, ale finančně s ohledem na  tabulky a s ohledem na zveřejňované průměrné příjmy, kvalifikaci a náročnost mě neuspokojuje ani omylem. A už vůbec ne, když vidím, že dneska vyučení ve fabrikách mají příjmy mnohem vyšší než lidi, co musí mít předepsané vzdělání a léta praxe.  Na druhou stranu práci ve fabrice zvládají mladí s přehledem, neboť je neopouštějí síly, kdežto předdůchodové generaci síly značně ubývají… a pro fyzicky pracující je po padesátce znát každý měsíc. Tělo zkrátka stárne! Jinými slovy, kdybych přešla do fabriky v tomto věku už bych nepodávala odpovídající výkony!

I proto se divím houfu mladých lidí bez práce, toužících po vymoženostech dnešního světa, že dávají přednost před dobře placeným zaměstnáním pobírat dávky od státu? Ale není se čemu divit! Léta tu chyběla motivace a dávky byly štědré a jsou čím dál štědřejší a systém půjček fungoval a funguje a stát to umožňoval a ve finále umožňuje odlužení. Tak co? Ale hlavně, že se řeší jako problém důchodci. To je jak zametat schody odspodu a to věru nejde!

Ale to jsem trochu odběhla od tématu.

Snahou vlády je, jak jsem měla ze článku pochopit, zvýšit porodnost.  Správně řečeno - motivovat k porodnosti! No jo milá vládo, ale sdělením, že bezdětní dostanou nižší důchody nebo žádné důchody se porodnost nezvýší – to přece napadne i malé dítě!  Přišlo mi logické a věru velmi rozumné a správné, že do důchodu odcházely ženy podle počtu dětí. Proti tomu nejsem. Naopak. Přijde mi spravedlivé, poctivé a správné, že ti, co mají děti,  mají úlevy na daních! Proti tomu taky nejsem. Tak to má být! Čím více dětí, tím více úlev pro pracující. A když děti studují vysokou školu, máte úlevy do 26 let jejich věku. Když rodiče vychovávají děti, potřebují pro jejich výchovu každou korunu. Přišlo mi i velmi rozumné, že přídavky na děti byly vyplácené do roku 1995, než nastoupil systém státní sociální podpory, zaměstnavatelem – tudíž je dostávali pracující. Klidně bych tento systém zavedla znovu! To je ta motivace! Něco za něco: budu chodit do práce, dostanu plat, budu mít odpočty na děti, ale i přídavky na děti...A to se vyplatí!

Dnešní systém vyplácení všech možných dávek demotivoval od devadesátých let minulého století společnost natolik, že do zaměstnání chodí snad jen pošetilí blázni, věční snílci a lidé věřící v poctivost a spravedlnost a tam, kde se jich nedostává tam nás zastoupí zahraniční dělníci…

Už víte, co je špatně?

Štědrý sociální stát, který na jedné straně vyplácí kolikrát nesmyslné dávky, aby na druhé straně finančně postihoval ty, co do zaměstnání chodí a protože nemají děti nedostanou v důchodu téměř nic!

Je to správné?

Je to spravedlivé?

Je to poctivé?

Čistě laickým rozumem: porodnost zvýšíte tím, že mladým rodinám poskytnete dostupné bydlení a příjmy takové, aby žena mohla být s dětmi na mateřské. Já bych začala změnou bytové politiky. Na úvěry na bydlení má šanci dosáhnout jen značně vydělávající jedinec – a to je špatně! Bydlení v pronájmech, kdy nájem bytu převyšuje průměrný příjem je taky špatně. Sociální byty nebo startovací byty pro mladé nejsou a ani se nestaví. Majetní skoupí byty, ubytovací prostory a pak je pronajímají, jak je dneska trendem tzv. „ na hlavu“,  za 5 000 až 7 500 Kč na osobu. Čím více lidí v bytě, tím vyšší zisk. Otázka zní: "Může si mladá rodina, kde pracuje jen chlap a žena je na mateřské pronajmout byt za 20 až 30 tisíc měsíčně?"  Někdy věru ano, když mají značné příjmy. Někdy doplatky na bydlení – dávku od státu, čerpá právě pronajímatel bytu? Je tohle správně? Kdo z toho profituje? Stát? Mladá rodina? Koho tohle motivuje?

Dále si vezměte kolik dneska stojí výbava pro dítě, ačkoliv maminy už díky sociálním sítím točí oblečeníčko přes bazárky za pár korun. Ale s příchodem dítěte do školy si připadáte jak oslíčku otřes se! Neustálý kolotoč poplatků a neustálé pořizování pomůcek…Dítě je v tomto slova smyslu velmi drahá záležitost!

Kdybych já měla dělat důchodovou reformu, podporovala bych v první řadě pracující rodiny a to slevou na daních pro oba rodiče a navrátila bych výplatu přídavků pro děti do kompetencí zaměstnavatelů. A co si budeme povídat, ženská, když je ve věku po padesátce, je často babičkou a má staré rodiče – ženská v tomto věku je doslova na roztrhání a má pracovat do 65ti let? Za každé vychované dítě, bych o 5 let snížila hranici odchodu do důchodu, ovšem za podmínky určitých odpracovaných let. A připomínám za vychované děti – nikoliv porozené! Koneckonců, když bude moci žena kolem padesátky pomáhat s vnoučaty, mohou její pracující děti odvádět peníze do důchodového systému. Tak to tady přece bylo a fungovalo to! Tento fungující kolotoč byl v devadesátých letech zastaven.

Porodnost se zvýší, když budou mít mladí cenově dostupné bydlení a výhody v zaměstnání a ne tím, že se lidem slíbí, že jednou budou mít vyšší důchod. Chápete to? Trendem dnešní doby je mít výhody teď a nyní a ne někdy v nedohlednu! Vždyť při dnešním stylu života a avízovaného odchodu do důchodu v 67 letech se ho mnozí ani nedožijí.

Mé doporučení zní: nezvyšujte porodné, nesnižujte důchody bezdětným – pomozte stávajícím rodinám k cenově dostupnému bydlení, podpořte oba pracující rodiče odpočtem z daní za každé dítě, přídavky na děti ať jsou vypláceny zaměstnaným rodičům – jako kompenzace za to, že pracují a odvádějí daně!  …a to by bylo, aby nebylo…a to by bylo, aby se nerodily děti!