Jak to vnímám já: Psí život...
My jsme doma nikdy pejska neměli. Mamka zastávala názor, že psík v paneláku je vlastně týraný, když je odkázaný na páníčky, až přijdou ze školy nebo z práce. Babička a děda (od mamky) vždy psíka měli. No jo, ale bydleli v rodinném domku. Zažila jsem tak Punťu - takovou pouliční směs. Byla to vlastně Puňtice, ale na to se přišlo, až když se psovi narodila štěňátka. Pamatuji si jak jednou, když nás babička s dědou odváželi domů, Punťa utekl a běžel dlouhou cestu za autem. Zahnat se nedal a tak jel 100 km daleko na návštěvu k nám...
A pak přišli další pejsci, co babička s dědou měli...
Můj otec, když byl teprve chvilku dědečkem, taky neodolal pohledu psích očí. Dostali ho příslovečné smutné psí oči pejska, kterého se někdo chtěl zbavit a vezl ho utratit a zachránil štěňátko pro vnoučátka. Ségra bydlela v domě na náměstí s malým dvorkem a ten byl z pohledu mého otce pro psíka ideální. Pamatuji si Ronečka jako úplně malé štěnátko, které smutně leželo v přepravce na kusu nějaké kožešiny a všechny nás jen pozorovalo. Měl hlavu položenou na svých dlouhých uších a jen oči ho prozradili. Kožešinu mu nikdo nesměl vzít. Jen malé neteře. Ty si s ním po chvilce hrály a pejsek za nimi běhal - inu jako pejsek. Oblékaly mu svetříčky a čepičky a pejsek držel, plazil se s nimi po zemi, dorážel na ně, když blbly ve vaně a když holky dlouho nevylézaly z postele, využil každé příležitosti, když někdo nechal otevřeno a budil je pak osobně, tím, že skočil mezi ně a olizoval je... Přijal je za svou smečku.
Když jsem neteřím rozčesávala dlouhé vlasy a ty ječely, stal se ze štěněte velký pes obranář: cenil na mě zuby, protože jsem si dovolila ubližovat jeho smečce.
Stejně jako holky mě ale vítal při každé návštěvě tím, že koukal do tašky, co jsem jim přinesla...
Když se sestra stěhovala na sídliště, psa jí majitel do bytu nedovolil a Roneček, do té doby domácí mazlík, putoval k našim na zahrádku. Otec mu udělal dvojitou boudu, mamka mu do ní poskytla svůj starý kabát s chlupem a Roneček šel do přírody. Všichni jsme měli obavy, aby přežil zimu...
Nastaly tak dny a roky, kdy jsme za zahrádku chodili venčit psa. V dešti, větru v plískanicích... Většinou tam chodil můj otec, ale když nemohl, vždy se našel někdo, kdo Ronečkovi donesl jídlo a řádně ho vyvenčil. No, napřed to vypadalo, že pes venčí nás. Jednou v zimě mě dokonce na náledí strhl na zem a já si parádně namlátila. Taky chodil do paneláku na krátké návštěvy, třeba, když otec marodil a všem bylo jasné, že se jednomu po druhém stýská, nebo když jsem v létě dělala dlouhou procházku na sídliště. Párkrát skončil u našich ve vaně, kdy ho mamka pořádně vykoupala a pak se sušil u radiátoru.. Otec ho sebou vozil i v autě, kdy pes stál na zadním sedadle za řidičem, aby dobře viděl. V létě mu z otevřeného okna jen plápolaly dlouhé psí uši. Jo, ještě jsem nezmínila, že to byl kříženec kokršpaněla s jezevčíkem. Když přišly na zahrádku neteře hopsal tenhle neposeda na svých malých nožičkách neskrývanou radostí...
Čas běžel...
Neteře měly jiné zájmy, otec trávil se stárnoucím psíkem hodně času na zahrádce... Roneček už nelítal, chodil klidně a jeden na druhého byli zvyklí... Můj otec jednou Ronečkovi zachránil i život, když se v rybníce zamotal do nějakého pletiva a topil se. Ač nebylo léto, otec neváhal a pro psa se do vody vrhnul...a to si myslím je hodně sblížilo...
Z hravého Ronečka se stával stárnoucí líný lehce prošedivělý psík, který ale radostně vítal každého ze své smečky. Když se neteři narodila holčička, jako kdyby Roneček ožil. Dorážel na kočárek a chtěl nového člena rodiny přimout za svého. Pak se narodil chlapeček a Roneček doslova zářil, když děti přišly na zahrádku...
A čas běžel...
...Před třemi lety, zrovna na Štedrý den mi volala neteř a strašně plakala. Šla tehdy na zahrádku za Ronečkem, protože můj otec ležel s nějakou virózou. V pláči mi sdělila, že Roneček umřel. Že na něj volala a on nepřiběhl a našla ho jak tam leží. Ptala se, jak to má říci dědovi a co má dělat, když má pro něj dáreček, že když ho pod stromeček nedá bude to podezřelé, a že neumí dědovi lhát, až se bude na Ronďu ptát...
Uklidnila jsem jí, ať nepláče, dárek Ronečkovi ať po stromeček dá a dědovi s babičkou, ať dnes nic neříká. Aby jim nezkazila Štedrý den. Ať jim to řekne až druhý den, že děda stejně počítal s tím, že Roneček už dlouho nebude...Sám mi sděloval asi dva dny předtím, že Roneček už je špatný, že s námi dlouho nebude, že mele z posledního...
Roneček s námi strávil 18,5 let života a byl to opravdu člen rodiny. S ohledem na věk mých rodičů už po rodiné dohodě nikdo nového psa nepořídil, ale děti se naučily příležitostně venčit pejsky z útulku...
Logicky v těhto dnech na Ronečka samozřejmě všichni s láskou vzpomínáme...
Všem darovaným štědrovečerním štěnátkům přeji, aby se dostali do smečky, která je bude mít ráda a aby v kruhu svých nových páníčků prožili celý svůj psí život!
Ladislava Šťastná
Jak to vnímám já: Mladý může – starý musí…
...tak nějak se to říká, že, když člověk zaslechne zprávu o úmrtí člověka. V případě Karla Gotta, po oznámení jeho diagnózy, bylo opravdu jen otázou času, kdy titulky novin zaplní zpráva o jeho skonu.
Ladislava Šťastná
Jak to vnímám já: Na důchody si počkáme a kdo ví, zda se jich dočkáme?
Když ve filmu Což takhle dát si špenát? omládlý Fanda Liška ve škole sděloval, že ho přece musí zajímat jaký bude mít důchod, bylo to úsměvné. Koho by v deseti letech zajímala výše penze, když má do důchodu daleko?
Ladislava Šťastná
Jak to vnímám já: Někdy se ví, co Bůh chystá…
No, řeknu vám otevřeně, že zpráva o nemoci Karla Gotta mě zas tak moc nezaskočila. Už někdy zjara jsem říkala, že se mi nelíbí to, co se okolo zpěváka děje. Když jsem slyšela písničku, co nazpíval se dcerou Carlotte řekla jsem si:
Ladislava Šťastná
Jak to vnímám já: "Kdož su boží bojovníci..." aneb taky svádíte boj o hřiště?
Tak si představte, že když jsem byla malá každé poledne (a tuším i půlnoc) zněla tato znělka z kostelní věže. A považte, že naše malé městečko má bojovného ducha stále. Právě bojujeme o rákosníčkovo hřiště.
Ladislava Šťastná
Jak to vnímám já: Když pod označením luxusu v Praze, pozřu maso z nemocné krávy, ale draze
mám se cítit blaze? No, řeknu vám, že po přečtení titulku o hnijícím mase nemocných krav dovezených z Polska, prodávaných jako argentinské hovězí v pražských luxusních restauracích jsem si řekla,
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar
Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...
Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste
Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...
Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump
Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 394
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 888x