Jak to vnímám já: Nebezpečí davové psychózy...

taky jsem si přečetla několik článků o tom, jak odebrání dětí z rodiny dohnalo otce k sebevraždě...Dokonce jsem si přečetla i výživné diskuze...

Dobrá: mají se hájit zájmy dětí, aby se jim nedělo příkoří, ale nechápu, proč v případě podezření na nějaké nekalé praktiky v rodinách je trestáno dítě tím, že je "uklizeno"  například do zařízení vyžadujícího okamžitou pomoc. Své opodstatnění by to asi mělo v případě, že by prostředí v kterém vyrůstá mělo na něj neblahý vliv, ale to by musel posoudit honem rychle nějaký odborník na základě znaleckého posudku. Okamžitě a bezprostředně. Ne až s odstupem několika měsíců, jak se tomu stává (kdo má děti tak ví, že ty nemají zas tak dobrou pamět přesně popsat, co se událo a v jakém časovém horizontu se to událo. Reagují spíše na pokládané a často i návodné otázky. A zejména předškolní děti ještě balancují na úrovni představ a skutečnosti a je těžké oddělit, co je pravda. Spousta dětí prezentuje své představy jako skutečné).

Jsem pro, když se v rodině objeví agresor nebo někdo, kdo dítěti ubližuje, měl by odejit on a ne dítě a když už by muselo dítě z rodiny odejít, tak do doby vyšetření a prokázání viny či neviny, těch co se na něm dopustili příkoří. Dle mého by ale právě v této době mělo setrvávat u příbuzných, u osob, které mu jsou blízké a mohou mu být oporou a ne v cizím prostředí, u cizích lidí... Podle mého dítě odebrané z rodiny trpí hned dvakrát...

Jenže zákony máme takové jaké máme a s tím asi nic nenaděláme.

Po bitvě jsme každý ve svých soudech generálem. Spíláme logopedce, odsuzujeme sociální pracovnice, že pochybily. Máte možná ještě v paměti kauzu dětí z Kuřimi. Jenže tady se pro změnu spílalo sociálním pracovnicím, že nic nekonaly. Takže co? Ono je to tak, když máte nějaké indicie, že něco v souvislostmi s dětmi není v pořádku, má každý (učitel, lékař, soused, prarodič) oznamovací povinnost. Oznámi to na policii nebo raději na sociálce a tím jeho občanská povinnost končí...Možná je třeba veřejnosti připomenout, že sociálka děti neodebírá jen tak na základě svého rozhodnutí - to je záležitost soudu.  Sociálka musí dítě zajistit jen po dobu než bude předběžným opatřením rozhodnuto a ve většině případů se obrací právě na příbuzné dítěte. Ve své podstatě orgán sociálně právní ochrany v tomto případě má stát na straně dítěte a měl by hájit jeho zájmy a většinou se tak stává. Má na základě případných znaleckých posudků a dalších podkladů pak navrhnout soudu takové řešení, které je v zájmu dítěte. Konečný verdikt ale vynáší soud.

Je s podivem, že mezi lidmi stále i po letech a vlivem médií převládá názor, že právě sociálka vlítne do rodiny a odebere děti z rodiny a umísťí je proti přání rodičů do dětských domovů nebo do pěstounských rodin.  Většina lidí bohužel věří tomu, že sociálka v českých zemích má takovou pravomoc. A v souvislosti s kauzou dětí v Norsku se šíří masová celorepubliková nenávist k těm, kdo pracují na sociálních odborech...