Stát by do těchto věcí neměl žádným způsobem zasahovat. Je to jen a jen záležitost těch zúčastněných.

A jak může projevit souhlas nebo nesouhlas to dítě?

Článek mi mluví z duše a musím přiznat, že to vše mi připadá jako absolutní Kocourkov.

Homosexualita bývala trestná. Já ten německý paragraf ještě pamatuji

Als Homosexualität noch strafbar war: "§175 StGB - Unzucht zwischen Männern

http://www.juraforum.de/forum/t/als-homosexualitaet-noch-strafbar-war-175-stgb-unzucht-zwischen-maennern.15965/

A byl jsem samozřejmě proti té trestnosti. Ale je to jako vypustit džina z láhve, oni už nevědí, co by měli požadovat.

Požadují jen stejná práva, jaká máte i vy. Proč s tím máte problém? Máte snad pocit, že jste nějak výjimečný, že jste něco lepšího a měl byste být nějak privilegován? V diskusích spíš předvádíte, že jste o dost horší.

1.) Rozsudek (českého) ústavního soudu v praxi poprvé uznal nadřazenost cizího zákona (státu Kalifornie) nad českým právním systémem. Český právní řád nepřipouští trv. "odnosení/početí dítěte cizímu jedinci (za úplatu)".

2.) Homosexuálové a lesbičky hlasitě vyžadují právo na osvojení dětěte, nebo jeho zplození cizí ženou. Ale nikdo se neptá na právo dítěte vyrůstat v rodině s biologickou markou a otcem, respektive se standardním vzorem rodiny tvořené mužem a ženou.

Zase ta standardní rodina.

Moc tomu nerozumím. Takže dvě lesby si mohou pořídit dítě, protože mají reprodukční orgány? Zatímco gayové.. je nemají. Aha.

A když si jedna z lesbického páru otěhotní s mužem a ponechá si to dítě a bude ho vychovávat se svou partnerkou, v čem se to liší od situace, kdy si jeden z páru gayů pořídí dítě se ženou a bude ho vychovávat se svým partnerem? Je tomu snad tak, že když má muž a žena spolu biologické dítě, je toto dítě majetkem matky, a proto je v pořádku, když ho vychovává matka plus někdo, ale není v pořádku, když ho vychovává otec plus někdo?

Samosebou, že to v pořádku není. V pořádku není, aby páry stejného pohlaví mohly vychovávat děti. Neberu jim to, že jsou schopni dát dětem domov, lásku a mít děti rádi, ale nikdo ale ještě neví, jak to ty děti poznamená. Jen jsem se snažila vylíčit, že lesbické ženy mají možnost přijít k dítěti přirozenou cestou... Takže asi tak. Rodinu ještě donedávna tvořil pár opačného pohlaví a děti. Dnes se pod pojmem rodina rozumí zcela jiné složení...Je to tak správně nebo špatně? Toť otázka...

Je to tak. První kroky sekularizace Evropy nastaly po Velké francouzské revoluci, kdy pomalu a jistě lidi pomatla touha být ředitelem nejen své osoby, ale i světa. Duchovno začalo ustupovat a náhradou měl být materialismus. Pocit, že lze dirigovat i přírodě nastal hlavně ve 20. století, kdy "moudré" hlavy měly názor, že jen člověk je pánem světa a určuje pokrokově a vědecky jeho budoucí tvář. Že tomu tak není začala Evropa pociťovat hned koncem minulého století. Bezbřehý rozklad rodin, mravů a ztráta duchovna vede takové země k vymření. To už není ta původní kultura Evropanů, která vyvedla zdejší země z otroctví a naučila je písmu, četbě a počítání. To je kultura nová, pokroková, vědecká, materialistická a ateistická. Že už i my vymíráme není tajemstvím a nejhůře jsou v Evropě na tom teď v Rusku. Pokud takovou kulturu Evropa neodvrhne, bude Evropu ovládat kultura jiná, která dbá na to, aby nevymřela

OSN vydalo na svých stránkách Plán depopulace Evropy. Nezdá se vám to, bohužel. Výchova dítěte lidmi stejného pohlaví je tenký neprozkoumaný led. Nedá se nijak zjistit, co to s těmi dětmi udělá. já si myslím, že by homosexuálové měli pochopit, že nemohou-li mít děti, je lepší žít bez nich. Mohou pomahat jinak...

zažila jsem dokument, ktrý šel vážně hodně do morku kostí... se slzami, se vztekem, se sebepoškozením a agresí vůči sobě samému... o klukovi v holčičím těle a další část zcela naopak... jak ti dotyční byli opravdu zoufalí, jak se nenáviděli a toužili jeden se toho svého přirození zbavit a mít jednou dítě...jako ženská... já vím, je to trochu něco jiného, ale proč si osobujete verdikt - měli by pochopit? možná měli... protože kolem nich je moc málo těch, kteří chtějí tomu skutečnému bolu a upřímné snaze toho druhého - a toho v něčem jiného- naslouchat.