to budou jiné poklady než nemovité. Já vím, že šťourám, ale nemovitost je prostě "barák" (zjednodušeně).

Paměť je strašná mrcha a něco tam uvízne i kdybyste to nechtěli. Někdy v první třídě jsem byl nucen recitovat na školní besídce říkánky, které dnes předávám jako poklad k dobru :

Pekař peče rohlíky a jsou strašně veliký, tři se vejdou do klobouku, Stalin na ně poslal mouku.

Máma peče buchtičky, pro kluky a holčičky. Maková a každá jiná, jsou to buchty od Stalina.

Jsem pamětnice, ale tento skvost si nepamatuji. Budu ho přednášet vnučkám.

Kadlíku, Kadlíku, dobrá kaše na mlíku,

ještě lepší na smetaně a tu Kadlík nedostane.

Bratr Kája se na tuhle básničku vždycky zlobil.

Hvězdičky dobrou noc, já už jdu spát. Vy za mě hlídejte, ublížit nedejte mé zlaté maměnce, kterou mám rád.

Všechny čtyři vnučky zpívají "kterou mám ráda", přestože se to nerýmuje.

Úplně jsem zapomněla na: Polámal se mraveneček....

Andělíčku, můj strážníčku

Pravda - taky jsem odříkávala Andělíčka...

Má první, veršovaná tvorba !

"Juf to jsem se lek - ze spíže nám vylez šnek

na zádech měl dům - vypil všechen rum !" ...

Jsou ovšem i tací co v praxi vyznávají tuto: ,,Váleček na nudle život si chválí. Čím více pracuje, tím víc se válí