Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak to vnímám já: Vítejte v zemi, kde jedna ruka neví, co dělá druhá

14. 03. 2017 20:20:00
Tak jsem se dneska dočetla, že máme v republice více jak dvě stě pracovních agentur, zatímco v sousedním Německu kolem dvaceti – to je jako vtip?

Nebo někomu přijde hospodárné rozmělňovat státní prostředky a dotace do spousty malých a ještě menších agenturek?

Přijde mi to tak jako nějaký celorepublikový sport: najednou se všichni trhneme a uděláme se pro sebe. Žádní gigantičtí dopravci, ale malí a ještě menší, žádná jedna velká poliklinika, ale spousta ordinací rozfrkaných po městech v pronajatých nebo vlastních domech. Proč jedna zdravotní pojišťovna – více pojišťoven je více možností jak si přetahávat klientelu. Je to stejné jako v případě doprovázejících organizací pro pěstounskou péči. Čím více malých organizací, tím více se vytahá státních peněz, které by mohly posloužit zcela jiným účelům. Všude, kde lze získat nějakou podporu od státu, kde je možná předvést, že někdo jiný to možná bude umět lépe, se všechno tříští na tisíce malých střípků a ty státe nám to zaplať! Asi je to pozůstatek z dob, kdy byla vláda jedné strany. Porevoluční averze vůči centralizaci čehokoliv, se příchodem změny režimu stali všichni generálové po bitvě a chtěli předvádět svůj um a výsledkem je prehršel stran a když se v jedné větší nepohodnou mezi sebou, zase jí roztříští na stále menší a menší střepinky... A taky se rozpadly velké fabriky a rozprodalo se co se dalo a vrátilo se v restitucích co šlo, aby si kdekdo urval hlavně pro sebe, pro svojí kapsu a tak došlo k tomu, že jsme tu krávu, co jsme chtěli dojit, už dávno porazili...a stále chováme se jak kdyby jme měli stále mega kravín, plný dojnic s nadstandartními výnosy...A máme co? Akorát tak státní dluhy a několik miliardářů a téměř polovina národa balancuje na hranici chudoby!

Ale to jsem zase odbočila od svého původního záměru. Nějak jsem nepochopila, proč pracovní agentura vozí do České republiky zahraniční dělníky, které ubytovávají v často nedůstojných podmínkách a pak jen inkasují za dopravu, za ubytování a čím více mají zaměstnanců, tím větší mají výnosy pro sebe. Přijde mi to tak trochu jako novodobé otrokářství. Nehledě na to, že v naší zemi díky docela štědrému systému dávek je těm, co se jim pracovat nechce umožněno spokojeně ležet za pecí ...Tak trochu Kocourkov, co? Ale, když to systém dovoluje, tak co? Hloupý by byl ten, kdo by se nechytil příležitosti! Proč pracovat, dojíždět za prací a stresovat se v ní za minimální mzdu, když stát garantuje různé příspěvky a doplatky a nula od nuly pojde? Minimální mzda nemotivuje k práci, protože když dosáhnete na dávky, jste na téměř stejné životní úrovni. A to je dost smutné!

Když se tak zamyslím, jak štědrý je sociální systém, který poskytuje všechny ty dávky, jak štědrý systém podporuje malé a střední podnikání, nemůžeme se ani divit našemu státnímu zadlužení (ale co, po nás potopa, co?) Dovážíme dělníky cizince z jedné strany Evropy do fabrik, které zde vlastní majitelé z jiných stran Evropy nebo ze zámoří a odvody plynou úplně někam jinam než nám a náš stát jen velkoryse nabízí ornou půdu pro stavbu překladišť a fabrik a práce schopné sváží odkud se dá, protože jim vyplácí tak málo, že našinec by za to ani palec z pod peřiny nevystrčil. Ruce si ve finále, ale stejně mnou všichni. Nesejeme, nesklízíme, nevyrábíme, suroviny a potraviny za velké peníze dovážíme z ciziny...Jsme závislí na tom, co si kdo sem odloží, čeho se kdo zbaví, čím si nikdo nechce zatěžovat své životní prostředí: vzpomeňme na skládky komunálního odpadu, dovozce ojetých aut, fotovoltaické elektrárny, překladiště a přebubřelou tranzitní dopravu...Jsme prý srdcem Evropy a já se často ptám, jak dlouho bude to srdce životaschopné?

Ještě donedávna jsem si myslela, že jediný, kdo může našincům zprostředkovat práci je právě Úřad práce. Ó jak jsem se mýlila. Zjistila jsem, že do fabrik už najímají pouze a jen agentury. Oklepala jsem se doslova hrůzou při pomyšlení, že člověk, co hledá práci a nemůže jí najít, když jí najde v nedaleké fabrice je to jen přes agenturu, ač nechce od nich ubytování a je schopen se dopravovat do zaměstnání sám, platí agentuře za to, že je pod ní zaměstnán...

Ani se nedivím, že raději našinec zůstane za pecí. Proč by měl za to, že má práci ještě odvádět krom daní nějaké „všimné“ nebo „pozornostní“ či „věrnostní?“

Tak daleko jsme to nehospodárným rozmělňováním a roztříštěností státních peněz na podporu zaměstnání dopracovali, že za chvíli budeme cizinci ve vlastní zemi a budeme spoléhat jen na nějakou finanční podporu státu, která se taky jednou vyčerpá a jestli nastalý trend bude pokračovat, vznikne jistě i několik správ sociálního zabezpečení, které budou vyplácet nějaké pozůstatky důchodů, eventuálně budeme důchodce vyvážet někam, kde už jen nějak dožijí a nebudou systému na obtíž...

V úvodu jsem se zhrozila nad tím, co tu máme pracovních agentur, ale mě tu chybí jedna velmi podstatná. Ta, co by se soustředila na ty, co neplatí výživné a vymlouvají se, že nemají práci. Když vezmete v potaz, kolik rodičů neplatí výživné a nepracují, mohla by taková agentura svážet na základě rozsudku soudu, kde by byla uložen povinnost nastoupit do zaměstnání pod agenturou a odpracovat si dlužné výživné.. Když agentury umí zajistit práci a ubytování zahraničním dělníkům, to by v tom byl čert, aby to nedokázaly v případě neplatících rodičů...

Samosebou, že se opět jedná jen a jen o můj názor, o to jak to vidím já. Možná to vnímám moc jednoduše!

Autor: Ladislava Šťastná | úterý 14.3.2017 20:20 | karma článku: 36.32 | přečteno: 2894x

Další články blogera

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Jak nalejt stádu sliby do hlavy...

...tak jsem si o víkendu udělala čas, abych se podívala do obálky s kandidáty blížících se voleb. No, a jestli si někdo myslí, že se ze mě stala uvědomělá občanka, tak to ani omylem!

18.10.2017 v 20:20 | Karma článku: 16.16 | Přečteno: 402 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Je čas na to změnit zákon o pěstounské péči?

Myslím si, že skoro s každým zamávalo sdělení o utýrání dvouleté holčičky svěřené do pěstounské péče tetě...

17.10.2017 v 7:07 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 349 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Dědictví…aneb předávané nemovité poklady

schválně – zkuste si vzpomenout na první říkanku z dob dětství, kterou vás naučila třeba babička nebo maminka a ostatní děti jí neznaly, protože se ve školkách ani školách neučila...

14.9.2017 v 20:20 | Karma článku: 14.25 | Přečteno: 737 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když my...tak vy...

Nevím jak vy, ale já jsem alergická na konverzace zavánějící podmínkou: když ty uděláš to, já udělám to. Čili podmiňovat obsah kakaa v čokoládách přijetím eura mě doslova zvedlo ze židle...

14.9.2017 v 7:07 | Karma článku: 23.97 | Přečteno: 571 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Most mezi námi

S Mistry na retro výstavě ve Slunečnici

Nezahálíme, jedeme naplno! V Domově seniorů Nová slunečnice se konala retro výstava Střípky našich životů III. Pro tuto příležitost jsme si připravili program, tentokrát v duchu poezie a francouzského šansonu.

22.10.2017 v 18:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

Renata Šindelářová

Co bych si počala bez svého telefonu

Každý den ho nutně potřebuju. Je to můj budík, kalendář, foťák, hodinky, závaží v kabelce, podložka pod vrklavou židli, dobrá výmluva z trapného hovoru, moje mapa, můj jízdní řád i krácení dlouhé chvíle ve vlaku.

22.10.2017 v 15:49 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 122 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Jaký bude další vývoj po volbách?

Volby dopadly tak, jak nikdo nečekal. Někteří sice tvrdí, že ano, ale to jsou jen takové pobitevně generálské řeči. Asi se dalo předpokládat vítězství ANO, ale že za sebou povleče ocas osmi slabých, a ještě slabších stran, to ne...

22.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 361 | Diskuse

Martin Faltýn

Jak jsem tedy volil?

Onen kamarád z předchozího článku se ze mne včera pro změnu pokusil vymámit informaci, koho že jsem nevolil. Pořídil stejnou. A můj názor na výsledky voleb?

22.10.2017 v 12:14 | Karma článku: 16.68 | Přečteno: 966 | Diskuse

Jana Slaninová

Umění uklidnit bestii

Pozvánka na návštěvu venkovského domku byla moc příjemná. Bílá fasáda, červená střecha. Okna zřejmě do dvora, protože v průčelí byla pouze těžká velká dubová vrata. Majitelka otevřela a za ní se v tmavém vchodu skrývalo "cosi".

22.10.2017 v 12:12 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 333 | Diskuse
Počet článků 365 Celková karma 17.79 Průměrná čtenost 846
Kdo jsem? Obyčejná ženská, co přes padesát let hlavně vnímá svět kolem sebe a občas má pocit vyjádřit se k situaci ze svého pohledu.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.