Když jsem se v minulém týdnu dočetla, že má oblíbená zpěvačka Věra Špinarová zkolabovala při koncertu v Čáslavi, ztuhnula mi krev v žilách a od té doby jsem byla myšlenkami jen u ní.
Tuhle malou a naprosto spontánní dámu s obrovským hlasem mám zafixovanou v paměti nejenom díky profláklé písničce z filmu Tenkrát na západě, ale stále slyším, jak v nějakém televizním pořadu zazpívala návod z jízdenky MHD. Jméno pořadu jsem zapomněla, ale dodnes si pamatuji ten zazpívaný text a když jsem svého času v Praze studovala, vždy jsem si při uchopení jízdenky vzpomněla právě na zpěvačku Věru Špinarovou (jinak všemi známou jako Špinarku). Vybavila jsem si pomalu odzpívanou pasáž: „Jízdenka se do strojku zasouvá ve směru šipky dolů…“ a zrychleně až rozverně odzpívanou část: „po vystoupení z vozu, je jízdenka neplatná. Pečlivě uschovejte, pro případnou kontrolu…“, Ta mě vždy skoro nutila vesele poskakovat a popěvovat si, proč si mám jízdenku uschovat!
Takže paní Věrko, doufala jsem a opravdu věřila, že se stane zázrak a nebudu muset o Vás nikdy psát v čase minulém. Byla jsem přesvědčená o tom, že se nedáte a že si vybojujete život a moc a moc jsem Vám držela pěsti, aby Vás neopouštělo štěstí…
…až dnes mi kolegyně, o generaci mladší a Vašich písní až tak moc neznalá, sdělila:
"Víte, co je nového - umřela ta vaše Špinarka, jak o ní mluvíte a stále na ní myslíte!"
Napřed jsem si pomyslela - to už tady bylo. To je ta poplašná zpráva.
Nebyla!
Nechtělo se mi věřit, protože jsem si to ani nepřipouštěla, to že by se to mohlo teď stát doopravdy. Byla jsem přesvědčena, že ač byla avízovaná nejistá prognóza, se v případě "malé velké zpěvačky" stane zázrak. Ten se ovšem nekonal.
...
Dnešní, jinak krásně prosluněný den, jsem vnímala zaslzeným pohledem v uších mi paradoxně zněla píseň:
„Hej lásko nečekej
Týden má sedm dní ne míň
však nám se zdá, že jich snad má víc
krásný být může pouze ten
kdy smíme jít, jít si vstříc
Hej lásko nečekej, že přijdu zítra k vám
mně máma s tátou hlídají jak v zámku stráž
to znám
Hej lásko nečekej, teď přijde více dnů
kdy o mně se ti smí jen zdát pár krásných snů.
Týden má sedm dní ne víc
kdo ví proč jen jeden patří nám
léta jdou, zmizí úskalí
teď lásku svou přísahám
Hej lásko nečekej, že přijdu zítra k vám
mně máma s tátou hlídají jak v zámku stráž
to znám
Hej lásko nečekej, teď přijde více dnů
kdy o mně se ti smí jen zdát pár krásných snů.
Hej lásko, lásko má
hej lásko nečekej,
mně máma s tátou hlídají jak stráž
jen se směj
Hej lásko nečekej, teď přijde více dnů
kdy o mně se ti smí jen zdát pár krásných snů…“
A já dodám, že v těch snech budu navíc slýchat, paní Věrko, Váš nedoceněně nádherný nenapodobitelně řízný hlas!
