Svého času jsem si myslela, že zákony dělají děsně vzdělají lidé a že je mají vypracované do posledních detailů...Žila jsem v bludu...Již několik let občas nevěřícně kroutím hlavou nad tím, co naši zákonodárci vymyslí...
Tak třeba už kdysi jsme zde zpochybňovala pěstounskou péči na dobu přechodnou. Považte, že já jí chápala jen jako institut nabízející přechodně domov dětem, o které se pro ten daný okamžik nemohou postarat rodiče, protože třeba měli autonehodu, a léčení vyžádá několik měsíců a takové dítě nemá žádné jiné příbuzné...Než aby dítě skončilo v dětském domově, připadalo mi dobré, že půjde někam do rodiny, kde se okolo něho nebude točit tolik cizích lidí... Jenomže "přechodkáři" mají povětšinou v péči dítě, které převezmou rovnou z porodnice a než se vyřídí veškeré papírové formality starají se o něho doma proškolení "profíci". No, oni ti profíci projdou nemlich tím stejným školením jako osvojitelé, ale ti to mimčo dostanou do péče, když vše půjde jak má, až kolem půl roku věku dítěte. Dodnes nechápu proč? Proč si nemohou to miminko z porodnice převzít hned osvojitelé? Projdou stejným školením! Ano někdo možná podotkne, že legislativa to neumožňuje. V ten moment mám před očima rudo. Jakápak legislativa - nějaké papíry jsou stanoveny nad roveň života dítěte? Všichni se ohání zájmem dítěte, ale v jeho zájmu je připoutat se k osvojitelům a ne k pěstounům na dobu přechodnou...
Tady bych doporučovala zákonodárcům, aby si zjistili, jak je tomu s vývojem mozku dítěte a s přilnutím, připoutáním k pečující osobě a potom jaké pramení důsledky z toho, když k tomuto nedojde. Za mých mladých let se miminka do osvojení předávala jako úplně malinkatá, možná tak měsíční...
Další věc, s kterou dnes a denně zápasím je s nespravedlností, co se týče finanční podpory dětí v pěstounské péči a nepodpory samoživitelek, které nedostávají od otce dítěte výživné. Jo, zaslechla jsem cosi o zálohovém výživném, ale, co to vyřeší? Já husa hloupá jsem si fakt myslela, že dávky pěstounské péče budou dostávat jen ti, co si vezmou do péče děti z dětských domovů. A ejhle, oni je dostávají i všechny ty babičky a tetičky, co si vezmou do péče své příbuzné. Vrátila jsem se opět ve vzpomínkách do dětství, kdy děti v rodinách bezplatně (myšleno od státu) vychovávaly babičky a tetičky a bralo se to jako samozřejmé, neb to bylo v rámci rodiny a rodina si má vypomáhat. A najednou za to stát platí?
Proč je stát na jednu stranu tak štědrý a proč lid jako takový řve, že zodpovědnost a dítě nesou rodiče a ne stát, že není povinností státu děti živit!
Ani se nedivím, že se čertí samoživitelky, že když otec na děti neplatí výživné, že jsou v nevýhodě, protože nemohou dětem dopřát často ani žádné zájmové kroužky, které taktéž za mých mladých časů bývaly bezplatné, kdežto děti v pěstounské péči dostávají úhradu potřeb dítěte a ještě berou odměnu i pěstouni.
Je hodně divné a rozporuplné, že matky, co se o děti starají, jak nejlépe umí, dojedou na to, že jejich děti nemají díky neplatícím otcům takovou životní úroveň jakou by si zasloužily. Divíte se, že se ozývají, Já ne. Opravdu to nevidím spravedlivé!
No, a v neposlední řadě mě dostal fenomén střídavé péče. To je tedy dílo. Chápu a rozumím jen tomu, že každý chceme tu spravedlnost, tu polovinu, ale dělit dítě? Vertikálně nebo horizontálně každý tu svojí půlku - no to snad ne? Žít týden tady a týden tam a pak se divit, že má dítě výchovné problémy?
Hodně často přemýšlím o tom, že tyhle pojmy jsou nešťastným výdobytkem uvolněné morálky. Jsou důsledkem anarchie, která přišla po revoluci, kdy se každý choval stylem: a po mě potopa! Lidi si přestali vážit lidí, lidské práce, upadla morálka a odpovědnost. Otcové se necítí odpovědní za své potomky a tak na ně neplatí, jiní zase plamenně hlásí, že mají naprosto stejná práva na polovinu svých dětí a někteří rodiče se snad raději rodiči ani stát neměli, když neumí vychovávat dítě a to pak skončí v péči prarodičů... Morálka poklesla a lidi necítí za nic odpovědnost: za lidi, které k sobě připoutají - za děti, které přivedou na svět!
Přemýšlím si tak někdy pro sebe, že matematika ve školách je do jisté míry potřebná, ale v životě jsem nemusela jako dospělá řešit trojčlenku. Nebo rovnici o dvou neznámých. V běžném životě si vystačíte se základy, sečíst, odčíst, znásobit a vydělit! Škola z mého pohledu zahlcuje děti vědomostmi, které v běžném životě nezúročí a s ohledem na měnící se systém společnosti a významu rodiny, kdy děti vychovávají často babičkomámy- pěstounky, protože mladí v důsledku užívání omamných látek rodí děti, které nejsou schopné vychovat. Pomalu ani neví, že za bydlení a energie se v bytech platí a peníze se vydělávají prací. Bylo by třeba vrátit na základní a střední školy rodinnou výchovu v rozšířené výuce. A nejenom rodinou výchovu, ale i dílny a vaření a péči o dítě. Kdysi dávno to v osnovách bylo. I v rodinách se to stejně jako finanční gramotnost předávalo.
A dneska?
Někdy mám pocit, že ti, co dělají zákony žijí v úplně jiném světě.
