Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak to vnímám já: ...byla jsem fakt tak blbá?

3. 06. 2017 7:07:00
...no, zanedlouho to bude rok, co jsem se z jihu Čech zase vrátila na západ, mezi ty, co mě léta znali a nesnažili se o to udělat ze mě něco jiného...

Když jsem po skoro deseti letech opouštěla jižní cíp naší země, kde jsem si krůček po krůčku zvykala na nové prostředí, cizí lidi, jiné obchody...kde jsem poznala několik přátel nebo nových kolegů...nejvíc mě bolelo, že už nebudu den co den s dítětem, které jsem od tří let jeho věku piplala a byla s ním denně. Nedovedla jsem si představit jaké to bude opustit někoho, komu jsem věnovala všechen volný čas, s kým jsem prožívala jeho první úspěchy na školkových besídkách, ale i jeho prohry a pády. Neuměla jsem si ani ve snu představit, že s tím bývalým malým uzlíčkem s velkými kukadly jednou nedojdu třeba až do promoční auly...

Obětovala jsem celých deset let chlapci, kterého jsem vychovávala a myslím si, že v tu dobu jsem se neměla za co stydět. Chlapec byl ve školce i ve škole vždy hodnocen velmi kladně a já se dmula pýchou...

Hrdá nejsem akorát na to, že jsem s grácií neustála nátlak jeho otce na náš rozchod. Chtěl se rozejít, ale já nechtěla ublížit chlapci, který byl ny mě navázán. Já se snažila zachovat "rodinu", ale bylo mi jasné, že z výchovného hlediska nebylo dobré, aby viděl otcovo pohrdání mnou, aby slyšel to rýpání a znevažování všeho, co jsem udělala, zesměšňování všeho, co jsem řekla. Věděla jsem, že tohle pro život není dobré. Co si asi do budoucna odnese? Že máma je něco, komu se může nadávat? Že máma je ta služka? Že máma má držet hubu? Že se s mámou nevedou žádné řeči? Že si táta dělá co chce a chodí si kam chce a když se máma zeptá kam jde, že jí seřve na tři doby, co jí je co do toho? Nechtěla jsem chlapce opustit, protože jako máma jsem cítila, že i ve třinácti potřebuje tu vřelou náruč a pak, já to dítě na sebe navázala a to nejde jen tak odejít... Jenomže on už ten chlapeček dávno nebyl ten mazlivý a tulivý klouček...už dávno přejal chování tatínka!

Dnes, s odstupem času vím, že jsem měla odejít mnohem dříve než došlo na hádky a scény - později zcela účelně a denně vyprovokované partnerem, protože já už na hádky neměla ani sílu. Po ročním odstupu od odchodu jsem dospěla k názoru, že jsem bez ohledu na dítě, které vlastně nebylo mé, jsem měla tu rodinu opustit mnohem dřív.

Ono totiž není dobré, když se vás někdo snaží předělávat a najednou vám vnucovat, co máte dělat a jak to máte dělat a proč to máte dělat! Když vás někdo napomíná za každou pitomost, vyčítá vám co uděláte i to co neuděláte a drží vás tak permanentně v napětí a strachu...citově vás vydírá a zastrašuje...Prostě to dřív nešlo...

...ačkoliv...

Našla jsem zrovna včera pár starých poznámek, jak jsem se před léty cítila a za co jsem byla tehdejším partnerem peskovaná. Jak jsem byla v tom vztahu nešťastná. Ale drželo mě to dítě. Nejenom, že se mě drželo, ale moje srdce mu zcela patřilo. Snažila jsem se ho chránit. Ano, v tu dobu mnou cloumaly hormony a rozněžnil neukojený mateřský cit a já doufala, že jednou se to hnusné chování partnera ke mě změní...

...kardinální chyba, vážené dámy!

Dneska už vím co chci, ale hlavně vím, co nechci: nejsem autíčko na dálkové ovládání ani nefunguji na ovladač. Mám své představy o životě a už nikdy se nehodlám pro nikoho měnit. Jsem jaká jsem. A moc mě mrzí, že jsem na chvilku uvěřila, že mě ten dotyčný měl rád. Neměl! Jen mě využíval! Mrzí mě, že jsem hned zpočátku neprohlédla to, jak mě využil, jen aby měl klid od starostí o domácnost. Ne, že jsem si připadala jako chůva a služka. Já jsem jí celých těch deset let byla. Všichni mi to říkali od samého začátku, že si mě dotyčný neváží, že mě jen využívá. Neslyšela jsem na to! Když mi to ten dotyčný potvrdil, měla jsem sto chutí vzít ho něčím po hlavě nebo mu vystavit účet za práce v domácnosti...

...byla jsem blbá, že jsem mu účet nevystavila.

Takže milé ženy, dívky a paní dejte na to, co vám naznačuje okolí. Nevěřte tomu, že se něco změní k lepšímu. Jakmile budete mít byť jen pocit, že věci se nevyvíjí dle vás, že něco není v pořádku buďte ostražité...Tyhle pocity neklamou...a vy si ve finále ušetříte spoustu zklamání.

Tomuto se prý říká zkušenost!

Autor: Ladislava Šťastná | sobota 3.6.2017 7:07 | karma článku: 21.82 | přečteno: 775x

Další články blogera

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Jak nalejt stádu sliby do hlavy...

...tak jsem si o víkendu udělala čas, abych se podívala do obálky s kandidáty blížících se voleb. No, a jestli si někdo myslí, že se ze mě stala uvědomělá občanka, tak to ani omylem!

18.10.2017 v 20:20 | Karma článku: 16.16 | Přečteno: 402 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Je čas na to změnit zákon o pěstounské péči?

Myslím si, že skoro s každým zamávalo sdělení o utýrání dvouleté holčičky svěřené do pěstounské péče tetě...

17.10.2017 v 7:07 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 349 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Dědictví…aneb předávané nemovité poklady

schválně – zkuste si vzpomenout na první říkanku z dob dětství, kterou vás naučila třeba babička nebo maminka a ostatní děti jí neznaly, protože se ve školkách ani školách neučila...

14.9.2017 v 20:20 | Karma článku: 14.25 | Přečteno: 737 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když my...tak vy...

Nevím jak vy, ale já jsem alergická na konverzace zavánějící podmínkou: když ty uděláš to, já udělám to. Čili podmiňovat obsah kakaa v čokoládách přijetím eura mě doslova zvedlo ze židle...

14.9.2017 v 7:07 | Karma článku: 23.97 | Přečteno: 571 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Most mezi námi

S Mistry na retro výstavě ve Slunečnici

Nezahálíme, jedeme naplno! V Domově seniorů Nová slunečnice se konala retro výstava Střípky našich životů III. Pro tuto příležitost jsme si připravili program, tentokrát v duchu poezie a francouzského šansonu.

22.10.2017 v 18:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Renata Šindelářová

Co bych si počala bez svého telefonu

Každý den ho nutně potřebuju. Je to můj budík, kalendář, foťák, hodinky, závaží v kabelce, podložka pod vrklavou židli, dobrá výmluva z trapného hovoru, moje mapa, můj jízdní řád i krácení dlouhé chvíle ve vlaku.

22.10.2017 v 15:49 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 116 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Jaký bude další vývoj po volbách?

Volby dopadly tak, jak nikdo nečekal. Někteří sice tvrdí, že ano, ale to jsou jen takové pobitevně generálské řeči. Asi se dalo předpokládat vítězství ANO, ale že za sebou povleče ocas osmi slabých, a ještě slabších stran, to ne...

22.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 359 | Diskuse

Martin Faltýn

Jak jsem tedy volil?

Onen kamarád z předchozího článku se ze mne včera pro změnu pokusil vymámit informaci, koho že jsem nevolil. Pořídil stejnou. A můj názor na výsledky voleb?

22.10.2017 v 12:14 | Karma článku: 16.68 | Přečteno: 953 | Diskuse

Jana Slaninová

Umění uklidnit bestii

Pozvánka na návštěvu venkovského domku byla moc příjemná. Bílá fasáda, červená střecha. Okna zřejmě do dvora, protože v průčelí byla pouze těžká velká dubová vrata. Majitelka otevřela a za ní se v tmavém vchodu skrývalo "cosi".

22.10.2017 v 12:12 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 330 | Diskuse
Počet článků 365 Celková karma 17.79 Průměrná čtenost 846
Kdo jsem? Obyčejná ženská, co přes padesát let hlavně vnímá svět kolem sebe a občas má pocit vyjádřit se k situaci ze svého pohledu.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.