Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak to vnímám já: ...ale matka Tereza už tady byla...

2. 07. 2017 20:20:00
Je to docela neštěstí být v dnešní dravé době empatickým člověkem. A je docela bolestné pak zjistit, že se najdou tací, co této vlastnosti jen zneužijí...

...jojo, znáte to - takovou tu radu do života, před nikým se neponižuj a nad nikoho se nepovyšuj! Kdy já bych se se svým zjevem mohla nad někoho povyšovat? Prý jsem: "nezajímavá tuctová šedá myš" dozvěděla jsem se, když skončil před rokem vztah. Hmmm, tak jsem! Z toho si tak budu něco dělat? Tohle pro mě není důvod ke smutnění. Byť šedá myš, nemohla jsem být nepřehlédnutelná, neb jsem trochu narostla. Takže jsem se, ač to nebyl můj záměr, mohla nad někoho povyšovat. Já svou výšku ale chápala jako strategické řešení: viděla jsem dál a pak nemohla jsem se nikomu ztratit v davu...

Je pravdou, ale, že jsem nikdy neuměla "prodat", co znám, co umím, co dokáži a tím pádem jsem byla snadno využitelná... Když dneska vidím opovážlivost a troufalost některých lidí mám na sebe docela vztek!

Ono být slušný a empatický už není ten správný artikl vhodný pro život. Byla jsem slušná, zastávala jsem nějaké morální zásady a dovolila jsem si v poslední dekádě života jediné: mít bez podmínek ráda jednoho chlapa a přijmout jeho dítě zcela za své... Měl zpočátku pocit, že tím, že myslím i na své příbuzné ho asi nemám ráda dost. Jejda, byl vedle jak ta jedle, když mi vyčítal, že nemohu spasit svět a že Matka Tereza už tady byla...

Nakonec jsem musela spasit sama sebe. Dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, že vše, co za poslední dva roky můj bývalý partner dělal, vedlo k tomu, aby mě zošklivil a zesměšnil a ponížil v očích jeho syna, když se mě chtěl zbavit. Normálně by řekl: "hele, potřebuji něco s tebou probrat - náš vztah už nemá smysl..." Jasně, že bych bulela, jasně, že bych dělala scény. Ono to není jen tak opustit dítě, kterému skoro deset let děláte mámu. Ale obešlo by se to bez tyátru okolo, z kterého já ve finále měla vyjít jak nějaká bláznivka. Co si asi tak o mě to dítě nyní myslí? Co mu uchovávají v hlavě? Jaké vzpomínky na mě živí?

Má láska k dítěti nechtěla ani vidět natož slyšet o tom, že je čas to dítě opustit a zachovat mu tak hezké vzpomínky. To jsou ty vzorce chování: neopustíš, co jsi k sobě připoutal!

No, všechno zlé je k něčemu dobré. Rok se s rokem sešel a já aspoň vím, co už nikdy v životě nechci! Já už aspoň vím, že jakmile budu mít pocit, že něco není dle mých představ, tak je to pravda a ne pocit.

Poučila jsem se v tom, že kdo si neváží mé laskavosti, mé empatie a mé oddanosti, ten si mě nezaslouží! A proč bych já měla být ta, co dává a nic nedostává?

Radím dobře a poradím ráda - pryč ze vztahu, kde slýcháte: "Obejmu tě, až já to tak budu cítit..." nebo "Pohladím tě až k tomu budu mít důvod..." případně "Nechválím, když je vše v pořádku nemusím chválit..." a za každou prkotinu si řekne o pochvalu! A kárat umí za každou blbost! A ty naivní výmluvy?

Takže tohle není o vztahu a o soužití. I u mě to bylo o využívání! O manipulaci! Radím - pryč, pryč - dokud je čas!

Dneska už znám svojí hodnotu a ne každý je hoden toho, aby mohl být stále v mé blízkosti. To je dopřáno jen hodně specifickému okruhu lidí a ten okruh se nazývá rodina.

Moje rodina!

Rodina, ve které jsem skoro deset let jen sloužila jejich rozmarům, mě stejně nikdy nepřijala... A nepřijala by mě, ani kdybych se stavěla na hlavu a odpichovala ušima, protože já tehdy nerozluštila to, že jsem nebyla partnerkou, ale jen najatou chůvou a hospodyní. To, co jsem podvědomně cítila a vnímala bylo pravdou. Holou pravdou, kterou mi při rozchodu ten pán sdělil...

... Proto v tom vztahu bylo stále nějaké ale...

...logicky: jsem alergická, jak slyším "ale"!

"Ale" je záminka 1) pro lež, 2) pro odpor či nesouhlas...

Ve svém věku už nemám důvod se ponižovat, natož se povyšovat. A co se týče empatií - tak odcamcaď pocamcaď...protože jestli si někdo zaslouží pozornost, lásku a úctu jsem to na prvním místě já, pak členové mé rodiny ...a pak? Ano - matka Tereza už tu opravdu byla!

..

Autor: Ladislava Šťastná | neděle 2.7.2017 20:20 | karma článku: 15.12 | přečteno: 383x

Další články blogera

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Jak nalejt stádu sliby do hlavy...

...tak jsem si o víkendu udělala čas, abych se podívala do obálky s kandidáty blížících se voleb. No, a jestli si někdo myslí, že se ze mě stala uvědomělá občanka, tak to ani omylem!

18.10.2017 v 20:20 | Karma článku: 16.16 | Přečteno: 402 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Je čas na to změnit zákon o pěstounské péči?

Myslím si, že skoro s každým zamávalo sdělení o utýrání dvouleté holčičky svěřené do pěstounské péče tetě...

17.10.2017 v 7:07 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 349 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Dědictví…aneb předávané nemovité poklady

schválně – zkuste si vzpomenout na první říkanku z dob dětství, kterou vás naučila třeba babička nebo maminka a ostatní děti jí neznaly, protože se ve školkách ani školách neučila...

14.9.2017 v 20:20 | Karma článku: 14.25 | Přečteno: 737 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když my...tak vy...

Nevím jak vy, ale já jsem alergická na konverzace zavánějící podmínkou: když ty uděláš to, já udělám to. Čili podmiňovat obsah kakaa v čokoládách přijetím eura mě doslova zvedlo ze židle...

14.9.2017 v 7:07 | Karma článku: 23.97 | Přečteno: 571 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Most mezi námi

S Mistry na retro výstavě ve Slunečnici

Nezahálíme, jedeme naplno! V Domově seniorů Nová slunečnice se konala retro výstava Střípky našich životů III. Pro tuto příležitost jsme si připravili program, tentokrát v duchu poezie a francouzského šansonu.

22.10.2017 v 18:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Renata Šindelářová

Co bych si počala bez svého telefonu

Každý den ho nutně potřebuju. Je to můj budík, kalendář, foťák, hodinky, závaží v kabelce, podložka pod vrklavou židli, dobrá výmluva z trapného hovoru, moje mapa, můj jízdní řád i krácení dlouhé chvíle ve vlaku.

22.10.2017 v 15:49 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 116 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Jaký bude další vývoj po volbách?

Volby dopadly tak, jak nikdo nečekal. Někteří sice tvrdí, že ano, ale to jsou jen takové pobitevně generálské řeči. Asi se dalo předpokládat vítězství ANO, ale že za sebou povleče ocas osmi slabých, a ještě slabších stran, to ne...

22.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 359 | Diskuse

Martin Faltýn

Jak jsem tedy volil?

Onen kamarád z předchozího článku se ze mne včera pro změnu pokusil vymámit informaci, koho že jsem nevolil. Pořídil stejnou. A můj názor na výsledky voleb?

22.10.2017 v 12:14 | Karma článku: 16.42 | Přečteno: 953 | Diskuse

Jana Slaninová

Umění uklidnit bestii

Pozvánka na návštěvu venkovského domku byla moc příjemná. Bílá fasáda, červená střecha. Okna zřejmě do dvora, protože v průčelí byla pouze těžká velká dubová vrata. Majitelka otevřela a za ní se v tmavém vchodu skrývalo "cosi".

22.10.2017 v 12:12 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 330 | Diskuse
Počet článků 365 Celková karma 17.79 Průměrná čtenost 846
Kdo jsem? Obyčejná ženská, co přes padesát let hlavně vnímá svět kolem sebe a občas má pocit vyjádřit se k situaci ze svého pohledu.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.