Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak to vnímám já: Když se řekne puberta – taky se vám orosí čelo?

26. 07. 2017 20:20:00
Taky jste někdy v dospívání zapřemýšleli nad tím, zda vaši rodiče jsou ti vaši, když najednou po vás furt něco chtějí anebo vám furt něco zakazují a hodně toho nedovolí?

Vzpomínáte na tu dobu revolty? Na dobu puberty: dobu odporu, kdy dospěláci byli ti strašně, ale strašně trapní, hloupí a vůbec ničemu nerozuměli a už vůbec nechápali vás? Vzpomenete si někdy na dobu, kdy jste měli sto chutí od těch strašných rodičů a jejich nesmyslných zákazů utéci a nikdy se nevrátit? Na dobu, kdy jste si říkali: „To asi nemůžou být moji rodiče, když mi vůbec nerozumí...“

Jejda, nesčetněkrát jsem si ověřila, že s příchodem šíleného období – zvaného puberta, je to všude stejné. Pubescent prudí, hraje na nervy dospělákům, jak Paganini na housle a dospěláci propadají depkám div, že nevylítnou z kůže. Občas tu a tam tátovi či mámě vylítne ruka, aby umlčela nevymáchaná ústa potomkům, protože zákazy a příkazy se v tom období míjí účinkem. Puberta je velkou zkouškou pro všechny. Ona jednou odezní, jde jen o to, moc si nepocuchat nervy a neudělat nějakou pitomost ani na jedné straně. Při slovních přestřelkách lítají slova, která mohou ranit víc než ty výchovné facky.

Je to období hledání sama sebe. A taky velká životní zkouška pro všechny.

V pubertě, víc než jindy se zabýváme nejenom svým tělem (chceme se líbit a ejhle oni nás hyzdí ty strašné pupínky!), ale i tím, kdo jsme, kam patříme a hlavně se všichni těšíme na to, až nám bude těch magických osmnáct a vypadneme od té strašné rodiny a budeme si KONEČNĚ dělat co chceme a nikdo nám nebude poroučet ani nic zakazovat...A rozhodně NIKDY - NIKDY NEDUDEME JAKO RODIČE A NIKDY, ALE OPRAVDU NIKDY NEBUDEME SVÝM DĚTEM NIC ZAKAZOVAT!

Co ale v pubertě víc než kdy jindy vyplouvá na povrch je přirovnávání a srovnávání a poukazování na nešvary toho či onoho příbuzného z rodu: „...ty jsi stejná nebo stejný jako ...“

Hodně tenký led je období puberty pro osvojené děti, kdy oproti letům minulým, kdy osvojování bylo tabu a mluvit se o tom nemluvilo ani v rodině, najednou není s kým se identifikovat a jednou vyřčená zlá slova mohou způsobit velký problém.

Bolestivý a nenapravitelný problém.

Dnešní doba s identitou dítěte počítá a dítě má od malička znát svůj původ i přesto je puberta velkou zkouškou pro osvojené dítě i jeho rodiče a to už vůbec nemluvím o dětech v pěstounské péči, tam je to hodně vachrlaté ustát bez kolizí pubertu. Moudří a trpěliví pěstouni to vesměs zvládnou. Kolikrát úplně stejně jako rodiče ostatních puberťáků.

Ono je docela hodně problematické ustát ty přiblblé kecy nedávno dětí, vidět ty jejich oči obrácené v sloup při každé poznámce, výtce, ale i dobře míněné radě či doporučení, nerozmlátit našim nedávno roztomilým dítkům ty jejich mobily, tablety, počítače nebo rovnou ciferníky za to, že na všechno mají spoustu poznámek, donutit ta unylá stvoření, co najednou buď ztratila zájem o hygienu nebo naopak zvýšila hygienické požadavky, aby něco udělala. Problém je: vyvenčit psa, odnést odpadky, odnést nádobí z pokoje, uklidit si, neházet prádlo po zemi...však to všichni znáte...

....chce to klííd!

Hodně klidu!

Hodně rozvahy.

Hodně trpělivosti a čeho nejvíc – zájmu. Opravdického zájmu. V pubertě neplatí, že dítě už je velké a já jako rodič nemám čas! Naopak – tady si musím udělat času hodně, právě na to velké dítě, aby bezpečně proplulo obdobím puberty do dospělosti.

Já vím je to docela těžké, být nablízku, když najednou nesmíte to donedávna milé a přítulné dítko ani pohladit, protože se nad tím strašně pohoršuje, že už není mimino. Najednou je tu odtažitý tvor, který jakoby ani nebyl váš a leckterá máma i slzu uroní, co se stalo s tím milým a kouzelným děťátkem. Taková máma, ale i táta pak zpravidla žijí v obavách, aby tohle stvoření neudělalo žádnou pitomost... Je těžké být puberťákovi nablízku, když o přítomnost dospělých nestojí, protože se sám už za dospělého považuje...

Jojo puberta je období, kdy všechny smysly jsou vyšponované a emoce tak natlakované, že stačí málo k tomu, aby došlo k výbuchu hněvu a zlosti...

...stačí strašně málo k tomu, aby se cosi nenávratně zvrtlo...

Autor: Ladislava Šťastná | středa 26.7.2017 20:20 | karma článku: 14.33 | přečteno: 538x

Další články blogera

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Jak nalejt stádu sliby do hlavy...

...tak jsem si o víkendu udělala čas, abych se podívala do obálky s kandidáty blížících se voleb. No, a jestli si někdo myslí, že se ze mě stala uvědomělá občanka, tak to ani omylem!

18.10.2017 v 20:20 | Karma článku: 16.16 | Přečteno: 402 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Je čas na to změnit zákon o pěstounské péči?

Myslím si, že skoro s každým zamávalo sdělení o utýrání dvouleté holčičky svěřené do pěstounské péče tetě...

17.10.2017 v 7:07 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 349 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Dědictví…aneb předávané nemovité poklady

schválně – zkuste si vzpomenout na první říkanku z dob dětství, kterou vás naučila třeba babička nebo maminka a ostatní děti jí neznaly, protože se ve školkách ani školách neučila...

14.9.2017 v 20:20 | Karma článku: 14.25 | Přečteno: 737 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když my...tak vy...

Nevím jak vy, ale já jsem alergická na konverzace zavánějící podmínkou: když ty uděláš to, já udělám to. Čili podmiňovat obsah kakaa v čokoládách přijetím eura mě doslova zvedlo ze židle...

14.9.2017 v 7:07 | Karma článku: 23.97 | Přečteno: 571 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Most mezi námi

S Mistry na retro výstavě ve Slunečnici

Nezahálíme, jedeme naplno! V Domově seniorů Nová slunečnice se konala retro výstava Střípky našich životů III. Pro tuto příležitost jsme si připravili program, tentokrát v duchu poezie a francouzského šansonu.

22.10.2017 v 18:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Renata Šindelářová

Co bych si počala bez svého telefonu

Každý den ho nutně potřebuju. Je to můj budík, kalendář, foťák, hodinky, závaží v kabelce, podložka pod vrklavou židli, dobrá výmluva z trapného hovoru, moje mapa, můj jízdní řád i krácení dlouhé chvíle ve vlaku.

22.10.2017 v 15:49 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 116 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Jaký bude další vývoj po volbách?

Volby dopadly tak, jak nikdo nečekal. Někteří sice tvrdí, že ano, ale to jsou jen takové pobitevně generálské řeči. Asi se dalo předpokládat vítězství ANO, ale že za sebou povleče ocas osmi slabých, a ještě slabších stran, to ne...

22.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 359 | Diskuse

Martin Faltýn

Jak jsem tedy volil?

Onen kamarád z předchozího článku se ze mne včera pro změnu pokusil vymámit informaci, koho že jsem nevolil. Pořídil stejnou. A můj názor na výsledky voleb?

22.10.2017 v 12:14 | Karma článku: 16.68 | Přečteno: 953 | Diskuse

Jana Slaninová

Umění uklidnit bestii

Pozvánka na návštěvu venkovského domku byla moc příjemná. Bílá fasáda, červená střecha. Okna zřejmě do dvora, protože v průčelí byla pouze těžká velká dubová vrata. Majitelka otevřela a za ní se v tmavém vchodu skrývalo "cosi".

22.10.2017 v 12:12 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 330 | Diskuse
Počet článků 365 Celková karma 17.79 Průměrná čtenost 846
Kdo jsem? Obyčejná ženská, co přes padesát let hlavně vnímá svět kolem sebe a občas má pocit vyjádřit se k situaci ze svého pohledu.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.