Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak to vnímám já: Žili byli kdysi Čechové...

6. 08. 2017 20:20:00
...možná to začíná jako pohádka, ale spíš někde z dáli zaznívá umíráček. Vidím, slyším a utvářím si názor, že možná bude pravdy trochu na každém šprochu...

...že opravdu vše nasvědčuje tomu, že po Čecháčcích bude veta. Původní obyvatelé nebudou existovat natož národnosti...

Čím víc vnímám dění okolo sebe, tím větší obavy mám z toho, že za nějakých sto let už Česká republika nebude vůbec existovat. Což o to, já taky ne, ale představa toho, že zanikne národ, který něco znamenal a něco dokázal není zrovna příjemná.

Je všeobecně známo, že Karel IV. - otec vlasti, se zasloužil o rozkvět naší vlasti a vytvořil a prosadil na tu dobu tak úchvatné věci, co přetrvali do dnešních dní...

Ptám se sama sebe, zda přežijí dalších alespoň sto let?

Když tak přemýšlím o tom, co vše jsme prodali cizincům (vodní zdroje, pivovary, hutě, sklárny) nejsem si jistá, zda Karlštejn je ještě v rukou státu, natož Karlův most či Karlova univerzita.

Když projíždím naší krajinou, která už dávno neoplývá plodinami, jež stačili k obživě národa, stejně jako neoplývá hospodářskými zvířaty, které taktéž stačila pokrývat jídelníček, je mi docela ouzko. Fotovoltaiek se asi nenajíme. Když vidím ty rozpadlé bývalé velkochovy, zaniklé drůbežárny a pak kupuji, sice hezky balené, maso chované v Irsku, poražené v Irsku a zabalené v Irsku a uvědomím si, že vajíčka k nám docestovala minimálně přes půl Evropy, je mi tak nějak šoufle.

Asi jsem hloupá, ale ptám se, proč dovážíme z dálky něco, co jsme měli za humny, ne-li přímo ve městě? Proč najednou potraviny chutnají jinak, proč se chovají jinak? Proč maso dávno nemá chuť masa a je plné tekutiny? (Silně pochybuji, že jen obyčejné vody.) Proč už mléko neskejsne? Proč chleba zplesniví už druhý den? Proč rohlíky druhý den neukousnete a máte pocit, že máte v ústech gumu?

Ano, je pravda, že obchody jsou plné zboží...ale ve finále poznáte, že vše je na jedno brdo. Má to jen jiný obal. Projděte někdy řadou okolo třeba jogurtů nebo sušenek nebo tavených sýrů...Ve finále stejnak kupujete jeden druh jogurtů, jeden druh sušenek a jeden druh tavených sýrů...

K čemu nám jsou všechny ty hyper super obchoďáky na okrajích měst, když my, starší generace už téměř tři desetiletí nosíme chuťové vzpomínky na nenapodobitelné pochoutky... Máme s čím porovnávat a hledáme zapomenuté chutě.

Proč jsme si nezachovali to své?

To naše?

To české a moravské?

Proč si necháváme někým mluvit do toho, zda máme či nemáme, smíme či nesmíme dělat zabíjačky a vyrábět syrečky? Co je komu do toho? Diktujeme snad mi někomu, co má jíst, jak má pěstovat citróny nebo olivy? Nutíme někoho, aby dělal reformy u nich ve školství a ve zdravotnictví?

Nechali jsme se zatáhnout do něčeho, co nás jako národ smete a jací budeme?

Kde budeme?

Čím budeme?

Budeme ???

Uvědomujeme si to vůbec?

Uvědomujeme si, že jsme pozlátko konzumu a vysněný "blahobyt" vyměnili za odkaz našich dědů a pradědů, kteří se vlastními mozoly zasloužili o rozkvět vlasti, která vždy v Evropě měla své jméno.

Uvědomujeme si, že naše vlast, byť maličká, měla své velikány uznávané ve světě?

A co rčení o zlatých českých ručičkách?

Řemesla se už neučí, protože se vše dá koupit a po použití zahodit. Zanikají mlýny, pekárny a dováží se odkud si cosi, co se nabízí jako mouka...Vše se globalizuje - na co místní oděvní průmysl, když jsou zde rozvojové země...

Ten, kdo se snaží podnikat, byť v malém v jakémkoliv oboru v regionálním měřítku mívá potyčky s úředním šimlem...

Kolikrát mám sto chutí říci: "Do hajzlu se vším: byli jsme prosperující a soběstačný státeček. Byli jsme malý státeček, ale konkurence schopný. Proč najednou (já vím, že to není najednou) klopíme uši a stahujeme ocas a chováme se jako poslušní pejsci na vodítku, které občas někdo podrbe za uchem nebo jim hodí nějaký pamlsek...

Kam se poděla hrdost českého národa?

Zajímá mě, zda máme ještě šanci být zase národem, který si zasluhoval uznání a to nejenom proto, že jsme v srdci Evropy.

Jsme stále srdcem Evropy.

S trochou nadsázky bych řekla, že srdce Evropy je ale už dávno napojené na přístrojích...

Autor: Ladislava Šťastná | neděle 6.8.2017 20:20 | karma článku: 43.99 | přečteno: 4594x

Další články blogera

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Jak nalejt stádu sliby do hlavy...

...tak jsem si o víkendu udělala čas, abych se podívala do obálky s kandidáty blížících se voleb. No, a jestli si někdo myslí, že se ze mě stala uvědomělá občanka, tak to ani omylem!

18.10.2017 v 20:20 | Karma článku: 16.16 | Přečteno: 402 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Je čas na to změnit zákon o pěstounské péči?

Myslím si, že skoro s každým zamávalo sdělení o utýrání dvouleté holčičky svěřené do pěstounské péče tetě...

17.10.2017 v 7:07 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 349 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Dědictví…aneb předávané nemovité poklady

schválně – zkuste si vzpomenout na první říkanku z dob dětství, kterou vás naučila třeba babička nebo maminka a ostatní děti jí neznaly, protože se ve školkách ani školách neučila...

14.9.2017 v 20:20 | Karma článku: 14.25 | Přečteno: 737 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Když my...tak vy...

Nevím jak vy, ale já jsem alergická na konverzace zavánějící podmínkou: když ty uděláš to, já udělám to. Čili podmiňovat obsah kakaa v čokoládách přijetím eura mě doslova zvedlo ze židle...

14.9.2017 v 7:07 | Karma článku: 23.97 | Přečteno: 571 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Most mezi námi

S Mistry na retro výstavě ve Slunečnici

Nezahálíme, jedeme naplno! V Domově seniorů Nová slunečnice se konala retro výstava Střípky našich životů III. Pro tuto příležitost jsme si připravili program, tentokrát v duchu poezie a francouzského šansonu.

22.10.2017 v 18:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 29 | Diskuse

Renata Šindelářová

Co bych si počala bez svého telefonu

Každý den ho nutně potřebuju. Je to můj budík, kalendář, foťák, hodinky, závaží v kabelce, podložka pod vrklavou židli, dobrá výmluva z trapného hovoru, moje mapa, můj jízdní řád i krácení dlouhé chvíle ve vlaku.

22.10.2017 v 15:49 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 122 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Jaký bude další vývoj po volbách?

Volby dopadly tak, jak nikdo nečekal. Někteří sice tvrdí, že ano, ale to jsou jen takové pobitevně generálské řeči. Asi se dalo předpokládat vítězství ANO, ale že za sebou povleče ocas osmi slabých, a ještě slabších stran, to ne...

22.10.2017 v 14:27 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 361 | Diskuse

Martin Faltýn

Jak jsem tedy volil?

Onen kamarád z předchozího článku se ze mne včera pro změnu pokusil vymámit informaci, koho že jsem nevolil. Pořídil stejnou. A můj názor na výsledky voleb?

22.10.2017 v 12:14 | Karma článku: 16.68 | Přečteno: 966 | Diskuse

Jana Slaninová

Umění uklidnit bestii

Pozvánka na návštěvu venkovského domku byla moc příjemná. Bílá fasáda, červená střecha. Okna zřejmě do dvora, protože v průčelí byla pouze těžká velká dubová vrata. Majitelka otevřela a za ní se v tmavém vchodu skrývalo "cosi".

22.10.2017 v 12:12 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 333 | Diskuse
Počet článků 365 Celková karma 17.79 Průměrná čtenost 846
Kdo jsem? Obyčejná ženská, co přes padesát let hlavně vnímá svět kolem sebe a občas má pocit vyjádřit se k situaci ze svého pohledu.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.