To jako opravdu, jo?
No, to je ale nechutné - byla první věc, která mě napadla.
Druhá věc, co mě napadla je otázka: kam ten dnešní svět spěje? Je to vůbec normální? Je vůbec pochopitelné, co se v dnešní době děje?
Lidi se od sebe vzdalují, osobní kontakty člověka s člověkem jsou vytlačovány dotykem - ať už dotykových mobilů, samoobslužných kas, parkovacích automatů, automatů na kávu, automatů na výkup lahví. atd.
Někdy si tak říkám, jak moc často probíhají v každodenním životě ty bezkontaktní transakce - přiložíme kartičky, eventuelně namačkáme číslíčka a hotovo... Někdy ještě někam třeba naházíme nějaké mince a vypadne produkt nebo lísteček. Žádné: "Dobrý den" a "Na shledanou", žádná komunikace...
Přijdeme domů a teplo domova vyměníme za namodralou zář obrazovek, sem tam místo vrnějí partnera je jen mikrovlnění, když človíček chce k teplu domova dodat i teplo do žaludku...Občas na nás zapíská myčka či pračka a večer posedíme u namodralé záře v kruhu přátel na sociálních sítí...
Takové chladné, co?
Jako pitevní stůl!
Že vám to přijde morbidní?
Mě taky a co teprve potom, když se dotyčný potřebuje sexuálně rozptýlit ?
Dle dnešního titulku snadná pomoc - zajde si do nevěstince s umělými pannami.
Brrr.
Kam jsme to dospěli? Kam se to lidstvo mílovými kroky řítí?
V jeden den čtu o nevěstinci s umělými pannami v Praze a i o stopařce robotce Matyldě, co cestuje napříč republikou...a mě tak nějak naskakuje huse kůže v předtuše všech těch sci-fi filmů o robotech a v předtuše toho, že přemíra umělé inteligence, je začátek konce lidské civilizace.
Nebo si myslíte, že umělé panny v nevěstincích třeba omylem otěhotní a přivedou na svět lidské děti?
Někdy se mi chce zařvat a dost!
Dost všem těm dotykům, které věnujeme mobilům!
Věnujme se raději jeden druhému: objímejme se, dotýkejme se, smějme se, plačme, milujme se - jsme lidi.
Slyšíte to?
Jsme lidi.
Zatím, zatím ještě jsme!