Jak to vnímám já: Nevěstinec a silikonové panny v Praze

8. 11. 2018 22:01:00
No, když jsem si přečetla titulek, že se v Praze otevírá nevěstinec se silikonovými pannami, řekla jsem si, že navzdory bláznivému počasí, je zcela určitě do apríla daleko!

To jako opravdu, jo?

No, to je ale nechutné - byla první věc, která mě napadla.

Druhá věc, co mě napadla je otázka: kam ten dnešní svět spěje? Je to vůbec normální? Je vůbec pochopitelné, co se v dnešní době děje?

Lidi se od sebe vzdalují, osobní kontakty člověka s člověkem jsou vytlačovány dotykem - ať už dotykových mobilů, samoobslužných kas, parkovacích automatů, automatů na kávu, automatů na výkup lahví. atd.

Někdy si tak říkám, jak moc často probíhají v každodenním životě ty bezkontaktní transakce - přiložíme kartičky, eventuelně namačkáme číslíčka a hotovo... Někdy ještě někam třeba naházíme nějaké mince a vypadne produkt nebo lísteček. Žádné: "Dobrý den" a "Na shledanou", žádná komunikace...

Přijdeme domů a teplo domova vyměníme za namodralou zář obrazovek, sem tam místo vrnějí partnera je jen mikrovlnění, když človíček chce k teplu domova dodat i teplo do žaludku...Občas na nás zapíská myčka či pračka a večer posedíme u namodralé záře v kruhu přátel na sociálních sítí...

Takové chladné, co?

Jako pitevní stůl!

Že vám to přijde morbidní?

Mě taky a co teprve potom, když se dotyčný potřebuje sexuálně rozptýlit ?

Dle dnešního titulku snadná pomoc - zajde si do nevěstince s umělými pannami.

Brrr.

Kam jsme to dospěli? Kam se to lidstvo mílovými kroky řítí?

V jeden den čtu o nevěstinci s umělými pannami v Praze a i o stopařce robotce Matyldě, co cestuje napříč republikou...a mě tak nějak naskakuje huse kůže v předtuše všech těch sci-fi filmů o robotech a v předtuše toho, že přemíra umělé inteligence, je začátek konce lidské civilizace.

Nebo si myslíte, že umělé panny v nevěstincích třeba omylem otěhotní a přivedou na svět lidské děti?

Někdy se mi chce zařvat a dost!

Dost všem těm dotykům, které věnujeme mobilům!

Věnujme se raději jeden druhému: objímejme se, dotýkejme se, smějme se, plačme, milujme se - jsme lidi.

Slyšíte to?

Jsme lidi.

Zatím, zatím ještě jsme!

Autor: Ladislava Šťastná | čtvrtek 8.11.2018 22:01 | karma článku: 39.21 | přečteno: 3783x

Další články blogera

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Jak přežít hektično ...

Nemyslím tím teď, jak přežít blížící se období vánočních svátků, ale jak vůbec přežít nějak strašně zrychlený styl života.

7.11.2018 v 21:20 | Karma článku: 8.79 | Přečteno: 188 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Je vítěz ten kdo doběhne nejrychleji? Fakt?

Ještě nedávno jsem si připadala jako dostihová kobyla, co běhala, aby vše stihla: naprat, uvařit, vyžehlit, nakoupit. Do práce - z práce, ani jsem nevěděla, že slunce v únoru taky dokáže už hřát...

18.10.2018 v 20:20 | Karma článku: 25.63 | Přečteno: 633 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Ty mobily nám byl čert dlužnej!

Tak jsem se dočetla, že se má zpřísnit sankce za telefonování za volantem a vůbec má dojít k novele přestupkového zákona a zákona o provozu na pozemních komunikacích.

25.9.2018 v 7:07 | Karma článku: 17.83 | Přečteno: 617 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Otakar Vagner

O ukulele 17. - Jak na Cigar Box ukulele (a nejen na ukulele)

O tom, že se vyrábějí hudební nástroje i amatérsky "vlastníma rukama" jistě řada kutilů a fandů ví. Ale že se můžou vyrobit třeba z plechovky od oleje do auta a nebo z krabice na doutníky a dá se na ně dobře hrát...

22.11.2018 v 7:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Jarka Jarvis

Oxymoron je, když...

S tímto slovním spojením, jež mají v oblibě obzvláště básníci a výřeční politici, se setkáváme téměř na každém rohu. Jíme bezmasé maso a čerstvé sušené ovoce, jezdíme auty, poháněnými tekutým plynem, a bojujeme za mír.

22.11.2018 v 3:25 | Karma článku: 7.15 | Přečteno: 359 | Diskuse

Michal Pohanka

Jak to doopravdy bylo s polským Palachem Lechem Naplechem?

Nebyl to žádný geroj, ale bohapustý alkoholik, který se stal legendou jenom proto, aby se Poláci vetřeli do Evropské unie. Syndrom vyhoření pravdy v kauze Naplech se dostavil teprve před pár dny. Zase nám lhali!

21.11.2018 v 21:21 | Karma článku: 12.05 | Přečteno: 615 | Diskuse

Jan Pražák

Příběh paní Květy

Psal se začátek devadesátých let minulého století, Květa s Martinem byli dva roky spolu a chystali se založit rodinu. Domek na okraji pošumavského městečka byl čerstvě dobudován svépomocí a s přispěním jejích rodičů.

21.11.2018 v 20:41 | Karma článku: 27.04 | Přečteno: 645 | Diskuse

Jana Slaninová

Přeprogramované biorytmy aneb Umím ještě vstávat do práce?

Včera mi skončila pracovní neschopnost. Po šesti týdnech, jsem se maličko bála, že už neumím chodit do práce. Taky že jsem už možná zapomněla i to, kam se vkládá čipová karta a co hůř. Že nebudu vědět, jak pracovat.

21.11.2018 v 19:35 | Karma článku: 20.78 | Přečteno: 588 | Diskuse
Počet článků 385 Celková karma 22.44 Průměrná čtenost 866
Kdo jsem? Obyčejná ženská, co přes padesát let hlavně vnímá svět kolem sebe a občas má pocit vyjádřit se k situaci ze svého pohledu.

Najdete na iDNES.cz