Jak to vnímám já: Jsem staromilec

...nebo možná konzerva. Prostě to nové a to "in" nějak moc nemusím.  Tak třeba mám odlišný pohled na výchovu dnešní madé generace...

...není v tom závist, že dnešní děti mají mobily a počítače a lepší hračky, než jsme mívaly my jako děti. To vůbec ne. Koneckonců i já si ráda pořídím nový dotykový mobil, ač nevyužívám zcela všechny jeho funkce a taky si pořídím nový lepší počítač - na hraní her, ale čas nemám. Spíše ho beru jako další komunikační prostředek a pak takovou mojí "další záložní pamět" do které si ukládám další důležité a věci a taky do něj stahuji fotky z mobilů a píši blogy. Takže techniku dneška beru: vyhovují mi pračky i domácí pekárny s odloženým startem a další užitečné domácí potřebiče - o tom žádná...

Já se ale spíše dnes ale spíše zaměřím na to, že v té výchově bych asi byla trochu víc zastáncem toho jak třeba byla vychovávána naše generace. Pro upřesněnou, do školy jsem já začala chodit v roce 1969. V první třídě jsme ještě měly spojené dřevěné lavice s kalamáři a sklápěcími sedátky... Nepamatuji se, že by jsme seděly s rukama za zády. Na druhý stupeň jsem začala chodit na novou moderní školu (ta loni slavila čtyřičítku) a mám kupodivu na školu vcelku dobré vzpomínky. Nedá se to ovšem říci o učitelích. Na některé mám vzpomínky hrozné dodnes. I v tomto věku mě občas probudí sny, kdy musím stát u tabule a učitelka mě zesměšňuje před celou třídou. Nebo, že stojím u tabule a nemůžu si vzpomenout a vidím ten její škodolibý a jízlivý úsměv a slyším poznámku s jakou si mě podává. Jedna matematikářka mě třeba s chutí přetrhávala sešity - neb jsem přetáhla kraje!  Naopak moc ráda vzpomínám na češtinářku, co jsem měla v páté třídě, která mě chválila za hezké slohy a trvrdila, že si jednou ode mě něco přečte, že budu slavná jako Božena Němcová. Možná někdy před více jak čtyřicetli lety něco tušila. Trvalo mi pravda dlouho, než jsem začala psát a paní učitelka už dávno nežije. Ale píši, ač nejsem slavná jako Božena Němcová... Taky jsem zbožňovala chemikářku - s tou jsem v praxi zažila škola hrou. A učitelka ekonomie mě taky dostala a... Asi to tak máme každý, že nám životem prošli učitelé, kteří pro nás byli vzory a učitelé, na které neradi vzpomínáme...

Jenže dneska je doba jiná. Morálka volnější a projevy vyučujících jsou taky jiné. Neříkám, že lepší nebo horší. Sešity se trhají dál, někdo aby si udržel nebo získal pozornost píská na píšťalku...Ono záleží na osobnosti učitele. Na tom jak si dokáže udržet pozornost a jak zaujme výkladem. Někdo lpí na podrobných nabiflovaných definicích někomu postačí, když žák ví nebo si umí poradit...

A pak tu máme výchovu.

A tady je ten zádrhel největší. Protože výchova je především na rodině. Od svých nejbližších dítě přejímá vzorce chování a taky slovník. Někde se praktikuje přísná výchova a jinde volnější. Některé rodiny nechávají děti už od mala dělat si, co chtějí, aby je nesvazovaly žádné povinnosti. Někteří rodiče nechávají včechna rozhodnutí na dětech, protože je to prý přirozenější a hlavně moderní... Někde rodiče na děti nemají čas a tak si taky děti dělají, co chtějí. Některé děti ani neumí trávit společný čas s rodiči, protože každý si tráví čas po svém... 

No nevím. Já si stejně stále myslím, že děti musí mít jasně vymezené, co se smí a co se nesmí a hlavně rodiče musí ve výchově být důslední. A pak děti potřebují být chváleny, když si to zaslouží a povzbuzovány, když si moc nevěří ale taky musí být potrestány, když něco provedou, aby nerostly jako kůly v plotě... V každém případě, ale musí vědět, že je jejich rodiče mají rádi.  Jsem určitě staromilec, ale podle mého je fungující rodina základ všeho. A kdo jí má je nejbohatší...