Jak to vnímám já: Věk je jen cifra

Dneska jsem zaslechla, jak dvacetišestiletá povídala cosi o postarší pani. Představovala jsem si pani mezi padesátkou a šedesátkou. A ona mladá za postarší pani považovala ženskou ve věku pětatřiceti let!   

Orosila jsem se.

Už dávno jsem překročila padesátku - pro tu mladici jsem byla asi zombie...
Jasně, že i pro mě před třicítkou byli padesátníci důchodci, co mají mít doma papuče a dokážou možná jen tak vyvenčit psa.

Ó, jak jsem se tehdy mýlila!

Jasně, že nevypadá padesátník jako padesátník?

U někoho za mladistvý vzhled mohou geny u někoho životospráva, jinému roky ubírá styl oblékání, někdo na věk vyzraje mladistvým duchem a jiný třeba tak, že má ještě děti, ačkoliv by měl hlídat vnoučata... A to nezmiňuji kosmetické úpravy a náhražky: tu vlasů, tu chrupu či vylepšení silikony ve výstřihu...

Padesátka je vlastně takové kulaté a roztomilé číslo. Polovina stovky. Pro někoho i poločas života.

Znám padesátníky a padesátnice, kterým by člověk hádal i o 15 let méně. Ale znám i takové, o kterých si člověk myslí, že jim je o 15 let více...

Někdy se v negativním slova smyslu na věku podepíše nezdravý životní styl, někdy choroba, někdy jen prostředí v kterém se člověk pohybuje.

Nu, což?

Ono opravdu není důležité na kolik člověk vypadá, ale na kolik se cítí. A věřte nebo nevěřte, já mám někdy dny, kdy se cítím o 15 let starší a naopak dny, kdy si připadám o 15 let mladší.

Tak třeba dnes, dnes jsem se fakt specifikací "postarší paní" pobavila.

A vlastně se tím bavím celé odpoledne...

Takže, z pohledu té mladice jsem důchodkyně, ale já se dneska pobaveně žulila jak dvacítka.