Jak to vnímám já: To byly volby - co dodat?

No, asi takto: přežili jsme tu euforii posledních čtrnácti dní, kdy vřely emoce skoro v každém z nás. Člověk se pomalu bál otevřeně přiznat koho bude ve volbách volit, aby se nedostal do slovní přestřelky. To byla síla!

Včera večer jsem si po všech těch emotivně bouřlivých debatách - nedebatách s prezidentskými kandidáty s chutí vychutnala komedii Slunce, seno, erotika. Připomněla jsem si tak pár hodně trefných hlášek, které jsou paradoxně z mého pohledu i trefné v souvislosti s právě proběhlou předvolební kampaní,  ale i průběhem samotných voleb.

To, co předcházelo samotným volbám, občas nutilo pozorujícího glosovat to stylem babky Kelišové „Jdu blejt velebnosti!“

Prý máme rozdělenou společnost. Možná máme. Jestli ano, tak  si troufám tvrdit, že ji máme rozdělenou, ne díky stávajícímu prezidentovi, ale díky dlouhodobě vedené kampani antizeman. Chápu, že není na světě člověk ten, který by se zalíbil lidem všem, ale cílenou antizemanovskou kampaní i tisíckrát omílaná blbost může nasadit brouka do hlavy a ovlivnit smýšlení lidí. Vždyť ne nadarmo u nás platí pořekadlo, že na každém šprochu pravdy trochu nebo, že kdo chce psa bít hůl si vždycky najde!  Tady jsem si v této souvislosti vzpomněla na faráře Otíka, z výše uvedené triologie, jak zapisuje hříchy a Cecilka dodává : „ …a  vrátili nám je poblitý! To tam taky napište Velebnosti!“

Kritizovat, to dokážeme každý a že se z nás stal národ zapšklých kritiků je známo. Jen nechápu to sebevědomí hraničící s drzostí které tvrdí, že někdo jiný by to či ono dělal jinak a lépe. Už vůbec jsem nepochopila argument, že když je někdo obtížně pohyblivý, tak je práce prezidenta neschopý.  Nebo, že stávající prezident je už starý - koneckonců kandidáty druhého kola od sebe dělilo pět let věku.Tady dle mého prvně narazila kosa na kámen. Přepočítali se ti, kdož nevzali v úvahu mentalitu lidí: je známo, že spousta lidí se raději drží zkrátka a řídí rčením: lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše! A na to se v nečisté volební antizemanovské kampani nějak pozapomnělo. Nebo nepozapomnělo, ale Praha je už dávno stát ve státě a nezná problémy obyčejných lidí - neví, jak se žije v Horní, Dolní, Polní... Většina běžných, obyčejných lidí (nebo chcete-li těch starých, hloupých, vesnických a nevzdělaných) se spokojí s tím  svým  jistým a třeba i s málem, než aby se vydali za nejistotou, protože by mohli přijít i o to vše málo, co mají. Proto, dle mého volba prezidenta dopadla jak dopadla. A pak taky udělat z voleb honitbu na stávajícího prezidenta a vsadit na mediálně známé nebo naopak naprosto neznámé kandidáty byla obrovská bota. Co bota? Školácká chyba! Rovnocenným a důvěryhodným kandidátem měl být někdo, kdo začínal v komunální politice a postupem času se propracoval až do té vrcholné politiky, ale to je jen můj názor.

Takže logicky v druhém kole ti nerozhodnutí voliči volili toho kterého znali, před tím koho poznali až na bilboardech. To, že mu občas ulítnou sprostá slova nebylo argumentem pro jeho znovunezvolení.

Teprve až příští volby ukáží, zda lidé uvěří jen slovům nebo činům. Zda je osloví mediálně známý herec umělec, veřejnosti zcela neznámý člověk nebo důvěryhodný politik? Kandidátovo plus bude, zda bude rozumět tématům a bude se umět orientovat.  Ono odprezentovat naučené fráze jak vidno, těm obyčejným lidem nezavdá důvod k důvěře.Prostě teoreticky bych možná i já na trenažéru dokázala vzlétnout a letět letadlem a možná i přistát - prakticky bych se to musela hodně dlouhý čas učit. A říct o sobě, že už můžu být pilot - to bych musela mít hodně nalítáno!

Já osobně už dlouho mapuji, že se zde rýsuje několik velmi významných politických osobností, které by dle mého mohli za pár let ucházet o post příštího prezidenta. První tři, kteří mě napadli: Milan Chovanec, Jiří Zimola a Václav Klaus ml.. Dalším adeptem by mohl být i Jiří Paroubek. Ale zase je to jen a jen můj názor. A jak známo, co člověk, to názor. Dnešním problémem je, že někteří neumí a ani nechtějí respektovat názory druhých, ale dokáží manipulovat s názory těch, co se dají snadno ovlivnit. Nerozkmotřím se s rodinou nebo přáteli jen proto, že každý máme jiný pohled a názor na prezidentské volby. Ale já jim nebudu vnucovat svůj názor a stejně tak předpokládám, že oni mě nebudou vnucovat ten svůj. To je můj pohled na demokracii: vyslechnout si, ale být tolerantní k názorům druhých a ve finále se rozhodnout dle svého svědomí.

Mluví se o tom, že roky s osmičkou na konci mají pro nás Čechy vždy nějaké významné poselství. Před sto lety vznikl samostatný stát. Nyní se obávám, že nejenom, že jsme se jako národ rozdělili na pomyslné dvě poloviny, jako dvě poloviny sedací části lidského těla - nyní trefně sympolizující, kde jako národ po sto letech skutečně jsme. Dostali jsme se tam sami!  A tady jsem si opět vzpomněla na hlášku z filmu Slunce, seno, erotika: "Už mě neser,Josef,víme všichni,kam jsme to dobudovali,ale jak z toho ven?" Místo toho, aby se národ sjednocoval – vyčleňuje se skupina považující se za tu lepší, vzdělanější a uvědomnělejší polovinu národa, opovrhující méně vzdělanými lidmi z vesnic a malých měst, neskrývaně opovrhující stářím, nad ty ostatní.

Možná s ohledem na osmičku na konci roku je opravdu čas na změnu. Volby ukázaly, že by mohl vzniknout samostatný stát Praha (jako že doteď nebyl, co?) a klidně by mohl být nazván Republika Praha. A proč ne? Monako je vlastně taky stát („knížectví“) ve státě. Zbytek Čecha a Moravy se Slezkem může mít sídlo třeba v Českém Krumlově i tam bylo sídlo králů…

Jak trefně mě včera na to zase pasovala ta pasáž s nudipláží, kdy v Troškově triologii byly vymezeny hranice nudipláže (Co jste si odhlasovali, to máte!) – napřed se tam producírovali nudisti, když pak Škopek řekl, že se i s věcmi přestěhují za cedule a tam nazí být nemusí, najednou se všichni přestěhovali za cedule a na nudistky koukali jen jako na divadlo!

Jen si tak říkám, aby ta hra o přetahování se o moc ve státě a vyjadřování názorů jednou neskončila rozštěpením Česka nejenom na Prahu, Čechy a Moravu se Slezskem, ale případně i na rozdělení  Moravy a Slezska.

Moje dnešní úvaha se nese v duchu volání po respektu, pokoře a úctě: tím, že v naší zemi není respekt k hlavě státu (prostě hanobení hlavu státu má být trestným činem a basta!) není respekt k ničemu a k nikomu. Není a nebude! Zatím tohle nerespektování nejvyšších autorit jen rozdělilo stát na dvě poloviny – co se stane, až nespokojenost, štvavé útoky a nerespektování ničeho stávajícího přerostou ve fyzické útoky? Další revoluce? Občanská válka?

Chceme to?

Chceme, aby se prosazovala moc zbraněmi?

Takže, ač nevyhrál  pro někoho ten správný kandidát, respektujme výsledky voleb. Ono nám nic jiného nezbyde. Anebo místo kritizování u piva začněte u vás v obci nebo ve městě dělat politiku a vypracujte se v důvěryhodnou politickou osobnost se znalostmi a zkušenostmi a pak vás třeba zvolí za prezidenta (nebo prezidentku) zrovna vás. A až budou příští prezidentské volby nebude to osm proti jednomu, ale třeba devět  rovnocenných osobností, které se budou ucházet o přízeň voličů…

Na závěr mi nedá opět se vrátit ke komedii Slunce, seno, erotika. Na úplném konci filmu dokončuje Škopková optimistický monolog, z něhož použiji jen: „ …všechno bude a čeká nás budoucnost o jaké se nám nesnilo....a celý svět se bude divit, co my Češi jsme zač…“