Máte pravdu, věk je opravdu jen cifra. Znám čtyřicetileté staříky a sedmdesátileté junáky. Jak píše pan Ivo, je to jen o přístupu

Na střední jedna naše spolužačka chodila s klukem ve věku 24 let a my pitomci jsme tehdy nechápali, jak může chodit s takovým "dědkem"

Dnes je mi 45 a od třiceti let mám čím dál víc šedin. Ale abych vypadal starší, nechávám si plnovous. Pokud jdu s mojí ženou, vypadá to, že jde minimálně otec s dcerou (ne-li dědeček s vnučkou), protože moje žena vypadá maximálně na 25 i když je ve skutečnosti v Kristově věku. Dokonce rád vzpomínám na humornou příhodu, kdy mne jeden mlamoj (mladý moderní jinoch) na diskotéce oslovil, že není moc dobré, abych moji dceru bral do zakouřeného prostředí, když má takový kašel (zaskočilo jí ). Jakmile pochopil, že to opravdu není moje dcera, tak se ztratil jak pára nad hrncem a už jsme ho tam ten večer neviděli

A v práci nyní pracuji s kolegy ve věku od dvaceti do třiceti a vycházíme spolu také výborně Je to jen o přístupu.

Mně bylo 25 před pár lety. Proč bylo na dortu těch 25 víckrát ?

Taky roky hlásám, že to není tak dlouho, co mi bylo pětatřicet